Akné

Uhrovitost je zánětlivé onemocnění chloupku a mazové žlázy. Zjevuje se během puberty, u osob, které trpí na zvýšenou tvorbu kožního mazu. Sklon ke vzniku závažnějších forem akné je často dědičný. Onemocnění se vyskytuje na obličeji, často však i na zádech a hrudníku. Akné je nemoc, která neohrožuje život, ale je velkým problémem estetickým a psychickým.

Vznik akné je výsledkem součinnosti mnoha vnitřních pochodů a jejich průběh je dalšími ovlivňován. Základním problémem je nadprodukce mazu zvětšenými kožními mazovými žlázami. Nejdůležitější roli hrají hormony mužského typu (androgeny), které přímo ovlivňují činnost mazových žláz. Proto je projev uhrovitosti vázán na místa, kde jsou mazové žlázy spojeny s mnoha vlasovými kanálky a jemnými chloupky.

Nepoměr mezi velkými mazovými žlázami a malými vlasovými kanálky s úzkým a snadno se ucpávající se vývodem, pravděpodobně geneticky určeným, je také důležitým faktorem při vzniku choroby.

Dráždící účinek bakterií osídlujících vnitřní ústí vlasových folikulů výrazně zvyšuje tvorbu rohoviny a napomáhají tvorbě komedonů. Jejich proniknutí do okolního vaziva vyvolává zánět.

Uvažuje se i o možnosti, že na vznik akné má vliv i porucha zažívacího ústrojí, složení potravy, tělesná námaha a psychická zátěž.

Prvním projevem onemocnění jsou uhry, malé pupencovité výstupky. Podle zátky vyústění vlasově-žlázového kanálku je rozlišujeme na dvojí:

• otevřené (černé)
• zavřené (bílé)

Černé komedony vznikají v případě, kdy je ústí vlasového kanálku široce otevřené a vyplněné zčernalým obsahem z mazu a rohoviny bránícím vyprazdňování mazu z mazových žláz. Po jeho vyčištění se maz znovu volně dostává na povrch kůže.

Bílé komedony vznikají, když vlasové kanálky mají skoro mikroskopické vyústění a snadno se ucpávají. Nahromaděný maz v rozšířené horní části vlasového kanálku kůže se pak na povrchu bělavě vyklene.

Když se neuvolní vývody těchto kanálků, mazová žláza praskne a její obsah vyvolá v okolí zánět. Vznikají hnisavé puchýřky. Z drobných pupínků mohou vznikat i hnisavé hrbolky, hrboly, ba až abscesy, které se po vyprázdnění hnisu hojí v jizvičky. Pleť v těchto místech je mastná, lesklá a v mastných vlasech se tvoří lupy. V těžších případech, nebo při nevhodném ošetřování v nevhodném pracovním prostředí, mohou vznikat i rozsáhlejší záněty kůže.

Léčení je zaměřeno na čtyři cíle:
snížení počtu mikrobů ve vlasových folikulech
odstranění zrohovatělých čepů z ústí vlasových folikulů (takzvaný komedolytický účinek)
snížení tvorby mazu:
1.přímým působením na mazové žlázy,
2.nepřímým - potlačením vlivu androgenů na tyto žlázy na snížení zánětlivých změn protizánětlivými, většinou antibiotickými přípravky
Léčba je místní a celková.

Mírnější formy akné ve věku od čtrnácti do devatenácti let jsou tak časté, že se považují skoro za fyziologické. Nejtěžší formy onemocnění, které jsou častější u chlapců, postihují asi tři procenta dospívajících.

Náš typ na léčení:

Lokální:

výrobky NORMADERM EXPRESS od firmy VICHY:

• Náplasti na přesně cílené ošetření vyrážky
• Čistící gel
• Pleťový krém
• Korekční tyčinka
• Krém na ošetření
• Pleťová voda

Acnex je přípravek ve formě cucavých tablet, vyvinutý na ovlivnění příčin spojených s akné, aniž by se zasáhlo do hormonální rovnováhy mladého organismu.

Acnex obsahuje:
speciální extrakt z dýňových semen s fytohormony a dalšími přírodními látkami, které omezují mazotok blokováním vzniku aktivního metabolitu mužského hormonu
kolostrum z kravského mléka s obsahem biologicky aktivních látek podporujících imunitní systém organismu
živé acidofilní bakterie, které upravují prostředí v tlustém střevě a ničí choroboplodné zárodky
vitaminový komplex: betakaroten, vitamin B5 (kalcium-pantotenát), vitamin B6, který se přímo účastní metabolických procesů v pokožce, zvyšuje obranyschopnost organismu a blahodárně působí na pleť a pokožku člověka.

V balení se nachází 30 tbl. První týden se doporučuje cucat dvě tablety denně (ráno a večer). Následující dny se pokračuje jednou tabletou, nejlépe večer.
Terapie Acnex-em je dlouhodobá, první pozitivní účinky jsou patrné až po měsíci užívání. Léčbu Acnex-em se doporučuje po 3 měsících přerušit na 4 týdny a pak případně začít terapii znovu.

Opary

Drobné nepříjemnosti - opary

Jemné mravenčení nad horním rtem vás nenechá na pochybách: začíná se tvořit puchýřek, který obvykle provází nachlazení nebo horečku. Prostě nejbližší dny prožijete s oparem.

Tuto ,,malou nepříjemnost"znali již starodávní Řekové, ale trvalo staletí, než vědci zjistili, že se jedná o onemocnění způsobené herpesvirem.

Dnes můžeme s jistotou říci, že právě herpesviry jsou příčinou nejčastěji se vyskytujících virových onemocnění. Denně se miliony lidí probudí s typickými příznaky na různých částech těla a proto si řekněme, komu za ně vděčíme. Vědci popsali 8 virů jako původců nejčastěji se vyskytujících virových onemocnění. Jsou to:

• HSV 1-Herpes simplex virus 1
• HSV 2-Herpes simplex virus 2
• VZV-Varicella zoster virus
• CMV-Cytomegalovirus
• EBV-Ebstein - Barrow virus
• HSV6, 7,8-Herpes simplex virus 6,7,8

Členové rodiny virů jsou si co do velikosti a tvaru navzájem velmi podobní. Mají centrální uložené jádro, které sestává ze dvou vláken DNA a obklopené je nukleokapsidy. Nukleokapsidy se nachází v amorfní látce v tzv.. tegumentu, který je obklopen glykoproteinovým obalem.

Společnou charakteristikou herpesviru je, že z primární infekce vzniklé viry dokáží způsobit tzv.. latentní infekci. To znamená, že viry zůstávají v klidovém,, spícím "stavu ve specifické tkáni těla hostitele až do konce jeho života. V důsledku působení některých podráždění (změna stavu imunity, stres, UV záření atd..) Dochází k reaktivaci viru, čímž se vyvolá opětovné propuknutí onemocnění.

Následující řádky se budou zabývat infekcemi typu HSV1, HSV2 a VZV, které jsme již sami překonali nebo jsme o nich slyšeli.

Herpes simplex virus 1 (HSV1)
Vyvolává opar na rtech (Herpes labialis). Možná jste se jím nainfikovali v dětství od některého člena rodiny nebo v kolektivu. Virus se dostal do úst a indukoval prostřednictvím DNA nervové buňky produkci spřízněných virů - prostě, začal se množit. HSV většinou přežívá v nervových buňkách. Po aktivaci vlivem onemocnění, stresu, UV záření atd.. putuje podél nervových vláken k povrchu kůže.

Právě tehdy se objevuje bolest, svědění, otok, které signalizují blížící se problém. Pokud aplikujeme léčbu v tomto stádiu zastavíme tvorbu oparu, pokud se již opar objevil-urychlíme jeho hojení.

Herpes simplex virus 2 (HSV2)
Na genitáliích jste zpozorovaly bolestivý vřídek, máte zvýšenou teplotu, zmáhá Vás slabost? Je potřebná návštěva odborného lékaře!

Provedením potřebných testů může potvrdit, že máte opar vnějších genitálií-pohlavně přenášenou chorobu (Herpes genitalis). U většiny postižených osob (žen i mužů) postižených osob první fáze ustoupí po 2-3 týdnech, k recidivám přichází zřídka. Onemocnění má bolestivý průběh.

Varicella zoster (VZV)
Tento virus je zodpovědný za dobře známé plané neštovice (varicella) - vysoce nakažlivé onemocnění, které postihuje převážně děti. Vyskytuje se častěji v zimních měsících a infekční je již 2-3 dny před objevením se vyrážky. Onemocnění zanechává trvalou imunitu.
Ani VZV není výjimkou a latentně přežívá v organismu i několik desetiletí. Stačí však, aby došlo k oslabení celulární imunity vlivem nemoci nebo nepříznivého duševního stavu a virus se aktivuje. Projeví se to macule - papulární změnami v trupové oblasti a později dochází k vytvoření příznačných puchýřků. Velmi nepříjemným znakem zejména u dospělých jedinců je bolest, která může svou lokalizací imitovat srdeční infarkt nebo náhlou příhodu břišní. Při nesprávné léčbě přetrvává i několik měsíců po odeznění onemocnění. Hovoříme o postherpetické neuralgii.

Hlavu vzhůru
Po přečtení článku víte, že pokud jste již prodělali některé z výše uvedených onemocnění, viru se nezbavíte. Nepropadejte panice, infekce nepředstavuje beznadějný stav. U většiny postižených první fáze nemoci ustoupí po 2 až třech týdnech, přičemž recidiva přichází zřídka. Medicína dosud nezná odpověď na otázku, proč virus oparu zůstává dlouho ,,v klidném spánku" a pak se náhle probudí, proč se u některých jedinců nemoc neprojeví, zatímco u jiných dochází k časté recidivě?

Důležité je vědět, že dnes již existuje účinný lék (acyklovir), který snižuje výskyt recidiv až o 90% a výrazně zkrátí dobu trvání onemocnění. Má selektivní účinek proti herpetickým virům s minimálními vedlejšími účinky. Selektivita je dána jeho strukturou - acyklovir je analogem nukleosidu guanozinu a namísto něho se inkorporuje do replikující se řetězce virové DNA. V infikované buňce se acyklovir aktivuje nejprve Thymidin - kinázu na monofosfát, dále za pomoci enzymů normálních i infikovaných buněk až na formu trifosfátu. Právě tento acyklovir - trifosfát je aktivní forma preparátu, která má dva různé účinky: 1. kompetitivně inhibuje virovou DNA polymerázu, 2. včleňuje se tak do řetězce nové virové DNA, což vede přímo k zástavě replikace virové částice bez ovlivnění normálních buněčných pochodů.

Dobré rady
Pokud máte puchýřek, který nevyvolává obtíže, můžete zůstat klidní. V podstatě se musíte starat jen o to, aby kůže kolem oparu byla čistá a chránit ji vhodným krémem před popraskáním a tvorbou strupů. Tuto funkci plní krémy s obsahem acykloviru, vazelíny, jódu, které najdete v lékárně. Ve starém zubním kartáčku se může virus dlouhodobě usídlit a vyvolat druhotnou nákazu. Vědci z univerzity v Oklahomě v USA vystavili sterilní kartáček na deset minut působení viru. Ještě po týdnu se na něm nacházela polovina přežívajících virů. Proto nezapomeňte svůj zubní kartáček po zahojení oparu vyměnit.

Možná patříte k lidem, kteří mají větší důvěru k přírodní medicíně, a proto si v lékárně pořiďte přípravky s obsahem česneku, šalvěje lékařské, udělejte si odvar z vilínu virginského.

Pacienti, kteří trpí oparem 3 a vícekrát do roka, by měli tento problém konzultovat s dermatovenerologií, infektologem, v případě genitálního herpesu u žen s gynekologem. Lékaře kontaktujte již při zpozorování prvních příznaků - bolest, svědění, zarudnutí - účinnou léčbu je nutné začít v následujících 72 hodinách!

GS Condro 400

Obsahuje glukosamin sulfát, jehož užívání je vhodné při osteoartróze (degenerativních změnách kloubů) ve všech lokalizacích (kolenní klouby, kyčelní klouby, klouby na rukou a klouby páteře) a také při osteoporóze. Dále želatinu, vápník, fosfor a hořčík.

Glukosamin sulfát:

• chrání a vyživuje kloubní chrupavku
• působí protizánětlivě (brzdí aktivitu enzymů poškozujících chrupavku)
• podporuje správné ukládání vápníku do kostí,
• je vhodný na prevenci osteoporózy,
• snižuje spotřebu léků proti bolesti

Glukosamin sulfát je látka běžně přítomná v lidském těle. Je využívána při tvorbě proteoglykanů (stavebních kamenů chrupavky) v kloubní chrupavce a dále při tvorbě kyseliny hyaluronové obsažené v kloubním mazu. Při degenerativních a zánětlivých procesech a při poruše funkce kloubu je tento proces narušen, což vede k poškození kloubní chrupavky.

Glukosamin sulfát podávaný ústy podporuje tvorbu proteoglykanů, výživu kloubní chrupavky a správné ukládání vápníku v kostní tkáni, což vede k obnově funkce chrupavky a snížení bolestivosti kloubů. Glukosamin je látka organismu vlastní (za normálních okolností se v těle tvoří z glukózy). Je netoxická, a proto ideální k dlouhodobému podávání. Klinické studie uvádějí, že GS Condro již po měsíčním podávání významně snižuje spotřebu léků proti bolesti.

Želatina je významným zdrojem aminokyselin, je důležitá pro výstavbu pojivové tkáně.

Vápník a fosfor v kombinaci jsou důležité při prevenci osteoporózy.

Hořčík je minerální látka nepostradatelná pro stavbu kostí zubů a chrupavek. Je součástí mnoha enzymových pochodů, zejména využití glukózy ve svalech. Je důležitý pro normální funkci svalstva, nervového a oběhového systému.

Dávkování: dospělí 2-4x denně 1 tbl., Dospívající 2x1 tbl. po jídle nebo s jídlem. Doporučená doba užívání je 1 až 2 měsíce, opakovaně dvakrát až třikrát v průběhu roku.

Hemoroidy (Hemeroidy) - příznaky, léčba, příčina, pomoc

Nepravidelná životospráva, nedostatek pohybu, nevhodná strava obsahující dráždivé látky, zácpa, nebo časté průjmy, ale i zvedání těžkých břemen a těhotenství jsou rizikové faktory pro vznik hemoroidů.

Co jsou hemoroidy?
V bohatě prokrvených dolních částech konečníku se mohou za určitých okolností rozšířit žíly podobně, jako vznikají křečové žíly (varixy) na dolních končetinách. Žíly jsou dlouhodobě mačkané, průtok krve je v nich snížen a krev se v nich hromadí. Žilové pletence v oblasti análního otvoru se rozšíří a vznikají hemoroidy. Označujeme jejich též lidově zlatá žíla. Je to poměrně časté onemocnění, které se vyskytuje u více než 50% populace, o něco častěji u mužů než u žen. Objevují se většinou mezi 25 a 55 rokem života, u mladších 15 let se vyskytují jen vzácně.

Vnitřní hemoroidy se nacházejí směrem dovnitř od análního svěrače, jsou uloženy pod sliznicí. Zpočátku o nich nemusíte ani vědět, dokud se neprojeví krvácením (stěna žil je oslabena a může při obtížném vyprazdňování praskat), krev ve stolici je čerstvá, tedy červená. Později se mohou vyklenout a sestupovat postupně až do análního otvoru, což bývá velmi bolestivé.

Pouhým okem můžeme vidět tzv.. vnější hemeroidy v ústí análního otvoru. Vidíme je jako purpurové masité zduření tvořené rozšířenými žilami. Mohou se velmi bolestivě zapálit a také krvácet. Konečně, latinský výraz haimorrhoides flebes, pocházející z řečtiny, doslova znamená krvácející žíly. Po čase se mohou zvětšit a ztvrdnout (otéct) a vyprazdňování je bolestivé, dokonce i sezení nebo chůze se stávají mnohem nepříjemnějšími.

Zde si je však třeba uvědomit, že krev ve stolici může kromě hemoroidů signalizovat i jiné onemocnění, například střevní polypy, dokonce i nádorové onemocnění. Proto je vhodné při takovém podezření včas vyhledat lékaře. Pokud se krev objeví hned v první části stolice, jde většinou o krvácení z hemoroidů, pokud se krev objeví až za stolicí, bývá zdroj výše, tj.. v tlustém střevě.

Příčiny vzniku zlaté žíly
Jednou z příčin hemoroidů je dlouhodobé sedavé zaměstnání, kde se při nedostatku pohybu omezuje pohyblivost střev, což vede k poruchám jejich vyprazdňování. Proto často trpí hemeroidy řidiči dálkové autodopravy.

Do jisté míry hrají roli i dědičné vlohy jedince, ale především se na vytvoření zlaté žíly podílejí zejména vnější faktory. Obecně se vyskytují při dlouhodobém sezení a stání, a u lidí zdvihajících těžká břemena, kde těžká fyzická práce způsobuje zvýšení nitrobřišního tlaku.

Příčinami mohou být i různé situace, které vyvolávají dočasné nebo trvalé zvýšení tlaku nebo hromadění krve v rektálních vénách. Takovými jsou namáhavé vyprazdňování při zácpě nebo průjmech, nádory a zúžení rekta, obezita a těhotenství, kde zvětšující se děloha způsobuje zvýšení tlaku v hemoroidálních tkáních.

Také časté jsou hemoroidy při nedostatku vlákniny ve stravě, ale i při poškození jater. Cestou portálního systému odtéká do jater krev ze třetiny rektálních vén. Je zřejmé, že pokud se tlak v portální žíle kvůli jaterní cirhóze nebo parazitem zvýší, může zvýšený tlak a objem krve rektální žíly dilatovat natolik, že se vytvoří hemeroidy.

Jak se hemoroidy projevují?
Můžeme hovořit o několika fázích tohoto onemocnění. V prvním stadiu vnitřních hemoroidů jsou příznaky dost neurčité, cítíme jen nepohodlí, tzv.diskomfort, bolest není výrazná nebo zcela chybí, občas se může vyskytnout krev ve stolici, nebo na toaletním papíře. Ve druhém stadiu již dochází k vyklenutí žíly při tlačení, ta se však spontánně opět vtáhne. V tomto stadiu pociťujeme už i silnější svědění pálení a krvácení. Ve třetím stadiu se vyklenutí již samo nevrátí, ale je možné jej manuálně vtisknout zpět. Krvácení je již méně časté a kromě krve a občasné bolesti se objevuje mokvání a hlenovitý výtok ze zlaté žíly. Pozorujeme i zduření a otok zapáleného konečníku. Posledním stádiem je trvalé vyklenutí žíly. Je charakterizované těžšími zánětlivými procesy, flegmóna, abscesy, gangrénou i trhlinou konečníku.

Nepříjemné jsou komplikace a to zejména trombotizace - vytvoření krevní sraženiny uvnitř hemoroidu, což se projevuje jako bolestivá, zanícená bulka. Další nepříjemností může být ztížené vyprazdňování střev. Hemoroidy často brání lidem, aby se důkladně vypráznili. Mohou blokovat anální otvor a stěžovat vyprazdňování. Iritace análního otvoru hemeroidy může vyvolat zácpu reflexním spasmem sfinkterů. Zácpa může vzniknout i na psychickém podkladě, kdy se pacient odmítá pořádně vyprázdnit, protože se bojí, aby při tlaku nepraskly hemeroidy. A tak se uzavírá bludný kruh.
Všechny komplikace výrazně obtěžují pacienta a současně snižují úspěšnost zákroku chirurga při operaci a prodlužují hojení. Nejvhodnější je léčit hemeroidy při jejich prvních projevech a nečekat, až se objeví komplikace, které pacienta přinutí neprodleně navštívit lékaře.

Jak léčit hemoroidy a jak jim předcházet?
Neustále problémy s hemeroidy vyžadují komplexní léčbu.

Při léčbě hemoroidů je velmi důležitá správná životospráva začínající péčí o stolici (snaha o pravidelnou a měkkou stolici) a úpravou stravy, nebo lokálními lázněmi, aplikací mastí a čípků konče úplným odstraněním nesprávných návyků, například dlouhodobého sezení na nevhodných sedadlech. Nezbytná je i zvýšená anální hygiena. Je samozřejmé, že například masti nemůžeme vzhledem k nebezpečí nesnášenlivosti používat jakékoliv, a také při hygieně je důležitý výběr vhodného nedráždivého mýdla. Nevhodné jsou kořeněná, pálivá a smažená jídla, a naopak se doporučuje dostatek ovoce a zeleniny a dalších zdrojů vlákniny. Z nápojů se nedoporučuje káva a alkohol.

Léčba je konzervativní nebo chirurgická.

Při konzervativní léčbě, která je indikována v počátečním stadiu, je vhodná:

1. Lokální medikamentózní terapie. Aplikovat můžeme čípky nebo masti, které zmenšují bolestivost a omezují krvácení. Pokud je pokožka suchá a citlivá, hemeroidy jsou zanícené a vystupují ven, je vhodnější použít mast. Při vnitřních hemeroidech se doporučují čípky.

Účinnými látkami nacházejícími se ve většině těchto přípravků jsou policresulen, Cinchokain, bakteriální lyzáty, hydroxid vápenatý, hamamelový extrakt, vápenatá sůl oxidované celulózy, soli bismutu, lidokain a tribenosid.

Policresulen je vysokomolekulární kyselina, která zajišťuje hodnotu pH 4 v přípravcích. Je to optimální kyselost, která v tkáni sráží bílkoviny, avšak pouze tam, kde je třeba. Pomáhá zneškodnit a odstranit nemocné a odumřelé tkáně tím, že vysráží její bílkoviny, neškodí však bílkovinám zdravé tkáně v okolí hemoroidálních uzlíků. Navíc také stahuje drobné cívky a zastavuje krvácení. Účinky policresulenu jsou však ještě dalekosáhlejší. V okolí postižené tkáně způsobuje náležité prokrvení, a napomáhá tak jeho hojení a zacelení. Zároveň působí proti bakteriím, které by se rády zahnízdili v oslabené sliznici a způsobovaly tam záněty. A navíc schopnost policresulenu působit svíravě tj.. adstringentně zamezuje mokvání hojících se ran. Tkáň se pod jeho vlivem rychle regeneruje.(Faktu)

Cinchokain působí proti bolesti a svědění tím, že dočasně omezuje vzrušivost a vodivost místních senzibilních nervů. Odstraní tak nejnepříjemnější a bolestivé jevy provázející hemoroidy. (Faktu, Aviril H, Spofax)

Bakteriální antigeny v lyzátu (směs látek získaných rozpouštěním buněk bakterií) zvyšují odolnost proti původcům infekcí v místě zánětu. (Aviril H)

Hydroxid vápenatý zásaditým účinkem neutralizuje kyselé prostředí vznikající v zápalu a potlačuje tak jeho projevy. (Aviril H)

Extrakt z vilínu (z listů Hammamelis virginiana) má stahující účinky, zastavuje drobné krvácení, snižuje podráždění konečníku a mírní bolest. (Aviril H)

Vápenatá sůl oxidované celulózy povzbuzuje proces krevního srážení při krvácení a tak se krvácení zastavuje. (Spofax)

Soli bismutu mají stahující účinky, zastavují krvácení, působí antisepticky, snižují podráždění konečníku a zmírňují bolest. (Spofax)

Lidokain odstraňuje vnímání svědění a bolesti. (Procto-Glyvenol)

Tribenosid má protizánětlivé účinky, které potlačují otok a zarudnutí v oblasti zapáleného hemoroidy. (Procto-Glyvenol)

Extrakt z kvasnicových buněk snižuje bolest, pálení a zmírňuje otoky. Má zvlhčující účinek, což snižuje bolest při vyprazdňování. (Preparation-H)

Olej ze žraločích jater příznivě působí na epitelizaci pokožky a sliznic. (Preparation-H)

Na postižená místa příznivě působí i mastné pomocné látky tvořící masťový základ, které chrání sliznici a kůži před mechanickým a chemickým drážděním.

2. Perorální medikamentózní terapie. Podávají se látky zvané Venofarmaka ve formě tablet. Venofarmaka jsou látky, které zesilují stěnu periferních žil, snižují permeabilitu (propustnost) a fragilitu (křehkost) kapilár, snižují tvorbu otoků a mají protizánětlivé účinky.

Takové účinky vykazují flavonoidy-rutin (Ascorutin, Cyclo 3 Fort), troxerutin (Cilkanol), také výtažky z kaštanu koňského-aesculin a aescin (REPARAL). Bioflavonoidy jsou hojně zastoupeny i v bílé slupce mezi kůrou a dužinou citrusů, v paprikách, rybízu a v petrželi. Efekty těchto jednotlivých látek jsou poměrně slabé, zvýrazní se v kombinacích-například rutosid, aesculin a Dihydroergokristin, který zvyšuje tonus žil (Anavenol). Tribenosid (Glyvenol) je syntetická látka s protizánětlivým účinkem a zvyšuje tonus cévní stěny. Podobné vlastnosti má i calcium-kalcium (Danium, Kalcium-dobesylát). Flavonoidy DIOSMIN a hesperidin (Detralex) zvyšují napětí žilní stěny a odolnost cév. Omezují tvorbu otoků a snižují zánět. O-(b-hydroxyethyl)-rutosid (Venoruton) zvyšuje pevnost kapilár a snižuje jejich propustnost.

3. Hemoroidalní uzly je možné i sklerotizovat, když do podvázání žíly aplikujeme roztok speciální látky, která podrážděním cévní stěny vede k proliferaci vaziva, zjizvení cévy a následnému uzavření průchodu cévy. Používají se hyperosmotické roztoky cukrů, chloridu sodného, soli mastných kyselin a Makrogoly-např. polidokanol (Aethoxysclerol)

4. Podobně účinkuje i kryoterapie, tj. léčení kryosondami-mrazícími sondami, které hemoroidy zmrazí, čímž dojde k jejich zjizvení a taky infračervená fotokoagulace. Tyto však řadíme již dříve mezi menší chirurgické zákroky.

5. Užitečnou podpůrnou terapií jsou i sedací koupele s hrstí rozpuštěné soli nebo s odvarem z dubové kůry. Doporučuje se setrvat 15-20 minut v teplé vodě s přidáním vody tak, aby se lázeň udržovala teplá a opakovat ji několikrát denně.

6. Klystýr: Přispívá k udržení čistého střevního traktu.

7. Cvičení: Nezapomeňme na pravidelný aktivní pohyb, např.. plavání, chůze, turistika, cvičení. Pravidelné mírné cvičení je velmi důležité. Vyhýbejme se však aktivitám, které vyžadují dlouhé setrvání vsedě např. cyklistika.

8. Anální masáž hemoroidů: Doporučuje se používat olej z obilných klíčků nebo s vitaminem E, nebo hojivé masti, která zároveň hojí kůži, dezinfikují ji a podporují cirkulaci.

9. Klyzma: V hydroterapii tlustého střeva se používají klyzmy s teplou vodou (36-39 stupňů C), která uvolňuje a studenou (26-32 stupňů C), která stahuje nebo stimuluje. Hemoroidy jsou poškozené cévy se stagnujícím oběhem. Krev v nich neteče dostatečně rychle, stěna cév je oslabena, ztenčuje se a vyklene. Kontrast mezi teplou a studenou vodou cirkulaci zrychlí. Studená voda navíc slabou stěnu cév napne a otupí bolest.

10. V podřepu: Nejpřirozenější pozice pro vyprazdňování je v podřepu. Vyprazdňování v podřepu je standardní úkon v zemích, kde jsou záchody na úrovni podlahy, nebo tam, kde záchody nejsou vůbec. Západní toaleta je však navržena pro sezení. To může snižovat účinnost vyprazdňování a podporovat vznik hemoroidů.

Tyto léčebné postupy je třeba vždy kombinovat s určitými dietními opatřeními a s úpravou životního stylu, aby se napomohlo obnovení správné funkce střev a předcházelo se zácpě.

11. Strava: Je třeba upravit ji tak, aby obsahovala dostatek vlákniny, vitamínů a flavonoidů. Zde nejvíce vyhovuje vegetariánská strava se zvýšenou konzumací bobulovin, citrusových plodů, česneku, jablek, otrub, luštěnin, rýže, celozrnných těstovin, celozrnného chleba, ořechů, semínek a listové zeleniny.

Je potřeba omezit rafinované sacharidy, jako jsou sušenky, koláče, dorty. Vyhněte se konzervovaným a upravovaným potravinám, smaženým, kořeněným jídlům, tabáku, alkoholu, kávě a soli.

Důležité jsou vitaminy a potravinové doplňky:

• Vitamin C s bioflavonoidy 2-3 g denně - zpevňují cévní stěnu
• 30 mg zinku (možno nahradit 7 dýňovými semínky denně) - podporuje hojení
• 200mg vitamínu E - podporuje krevní oběh a brání vzniku pocitů tíhy v nohách
• Koenzym Q10 - zlepšuje okysličování tkání, podporuje krevní oběh a imunitu
• Lecitin - emulgátor tuků, usnadňuje krevní oběh

12. Hydratace: Doporučuje se pít velké množství tekutin. Je důležité pít alespoň 1,5 l tekutin denně, včetně čerstvých džusů.

13. Prevencí před podrážděním kůže a infekcí je bezpodmínečné dodržování osobní hygieny.

14. Léčivé rostliny

Uncaria tomentosa má schopnost překonávat těžké střevní poruchy. Má schopnost čistit celý zažívací trakt a pomáhat pacientům trpícím mnoha žaludečními a střevními poruchami. Vnější použití Uncarie (známá také jako Una de Gato, Uncato Amazonas) zahrnuje léčbu ran, plísní, píštělí a hemoroidů. Navíc aktivuje imunitní systém zvýšením aktivity lymfocytů.
Sliznatá semena slouží jako lubrikační látky, aby se vytvořila hladká stolice. Vhodný je prášek ze semen lnu a psyllia a agar z mořských řas.
Adstringentní byliny pomáhají zpevnit dilatované a oslabené tkáně. Nejvíce známé adstringenty jsou čaje obsahující tanin. Čaj z adstringentních bylin lze použít v sedacích lázních. Jsou to například: Rathania, dubová kůra, kostival, aloe, rdesno, listy ostružiny.
Extrakt z kaštanu koňského je používán na krvácející hemeroidy. Čaj z bezových listů a květů se používá do klyzma. Heřmánkový čaj a klyzma je vhodná na hemeroidy pravděpodobně pro protikřečové, protizánětlivé a antimikrobiální vlastnosti.

Nemůžeme však spolehlivě říci, že při konzervativní terapii dojde k vyléčení hemoroidů. Spíše se zmírní nepříjemné příznaky a více-méně je otázkou času, kdy se onemocnění opět plně projeví, obvykle ve větším rozsahu.

Chirurgická léčba hemoroidů
Z mnoha chirurgických metod je nejčastěji používaná ligatura - podvazování hemoroidů a excize - vyříznutí hemoroidů. Dále se využívá elektrokoagulace diatermickou jehlou, kryodestrukce - mrazení a aplikace gumového kroužku na bázi hemoroidálních uzlů. Nevýhodou všech těchto metod je relativně vysoká bolestivost a poměrně dlouhé hojení.

Léčba hemoroidů laserem
Laserová léčba je nejmodernějším postupem v mnoha oblastech medicíny. Obecnou výhodou laseru je tenký, přesný řez, který termicky nepoškozuje okolní tkáně a hojí se nepoměrně rychleji než všechny výše uvedené chirurgické postupy. Všechna možná rizika, které obecně každý konvenční chirurgický zákrok přináší, laserová terapie minimalizuje. Zákrok je prakticky nebolestivý a provádí se ambulantně.

Výkon lze provést v lokální anestezii a trvá přibližně 30 minut. Laserovým paprskem se hemoroidy šetrně odstraní a hodinu po operaci může pacient odejít domů. Zůstává však i nadále s ošetřujícím lékařem, zkušeným proktochirurgem, který mu může kdykoliv vysvětlit a objasnit problémy, které se případně vyskytnou v bezprostředním pooperačním průběhu. Druhý den pacient přichází na kontrolu. Zbývající dvě kontroly následují v týdenních intervalech.

V případě zvýšené citlivosti pacienta nebo většího rozsahu hemoroidů, se doporučuje laserový zákrok v celkové anestezii s tím, že pacient následných 12 hodin zůstává na nemocničním lůžku. Kontroly a doba hojení jsou totožné, jako při zákroku v místním znecitlivění.

Na závěr:
Hemoroidy jsou problémem pouze lidské populace, ve zvířecí říši jsou neznámé. To vede pravděpodobně k závěru, že při jejich výskytu hrají největší roli naše životní a stravovací návyky. Důležité je proto nezabývat se jen zmírněním příznaků, ale pátrat po příčinách jejich vzniku a snažit se je odstranit.

Chřipka nebo nachlazení?

Mám chřipku nebo jsem jen nachladil?
S příchodem chladných, sychravých a větrných dnů se již nejednomu z nás stalo, že nás náhle zastihla nepříjemná rýma, nebo nás dokonce ze dne na den připoutali k lůžku horečky, celková slabost a únava. Každý z nás se již v životě několikrát nachladil, dostal rýmu nebo překonal nějakou bakteriální infekci horních cest dýchacích. Je však důležité rozpoznat a rozlišit jejich příznaky, abychom uměli zvážit, zda je nutné se obrátit na odbornou lékařskou pomoc, nebo si vystačíme sami dostupnými volně prodejnými léky, kterými můžeme léčit mírnější onemocnění.

Nos je orgánem dýchání a vnímání pachů, zároveň je jednou ze vstupních bran do dýchacích cest. Jeho úkolem je filtrovat vdechovaný vzduch a zbavovat ho vnikajících pevných částeček a prachu. Tuto činnost v nose zajišťují chloupky a zároveň řasinkový epitel, kterým je pokryta sliznice nosu. Řasinky jsou v neustálém pohybu směrem k nosním otvorům a tímto napomáhají odstraňování cizorodých částeček a prachu a zabraňují jejich pronikání do nižších částí dýchacích cest.
Vdechnutý vzduch se na velké ploše stýká se sliznicí nosu a nosních dutin. Zde se proudící vzduch zahřívá na tělesnou teplotu a zároveň zvlhčuje. Vdechnutý vzduch tak ochlazuje a vysušuje sliznici nosu, což ihned signalizují zde přítomná nervová zakončení příslušnému mozkovému centru. To následně vyšle stimulační impulsy cévám zásobující tyto oblasti a příslušejícím žlázám a vystupňují jejich činnost. Navíc sušší sliznici snáze infikují choroboplodné zárodky.

1. Nachlazení
Studený a suchý vzduch může zvláště stimulovat činnost žláz a cév, což vyvolá nadměrnou sekreci vodnatého sekretu. Tehdy nám "kape, teče" z nosu, mluvíme o nachlazení. Reflexní cestou jsou náchylné se dále ochlazovat i končetiny.
Lidé, kteří trpí cévní nedostatečností a jejich cévy nejsou schopny tak pohotově reagovat na změny teploty (např. i kuřáci), mnohem snadněji a častěji prochladnou, než zdraví, trénovaní a otužilí jedinci.
Stav cév a aktivita imunitního systému závisí i na nasycenosti organismu vitaminem C. Proto je důležité zajistit vyšší přísun vitamínu C během chladných a sychravých dnů a dostatečně teple se oblékat.
Typickými příznaky nachlazení jsou tedy kýchání, ucpaný nos a řídký vodnatý sekret z nosu. Léčba je symptomatická, cílem je tedy zmírnění příznaků. Dosáhneme ho nosnými kapkami, nosnými mastmi a zvýšeným přívodem tekutin a vitamínů.
Při prvních příznacích nachlazení můžeme vyzkoušet teplou koupel s aromatickými přísadami. Někdy tak dokážeme zabránit propuknutí nemoci nebo dosáhneme úlevy pacienta. Po koupeli se třeba dobře teple zabalit a lehnout si. Tato "první pomoc" je však účinná pouze tehdy, pokud ji realizujeme skutečně včas. Pokud již máte lehčí horečku, je na léčbu lázní pozdě. V tomto případě bychom jen silně zatížili organismus a usnadnili cestu infekci. Při zduření nosní sliznice pomohou inhalace s přísadami heřmánku a eukalyptu. Pro rychlé uvolnění nosu jsou k dispozici také nosní spreje, které zmírní otok sliznice. Při jejich nesprávném použití však může dojít k vysušení sliznice nosu. Kapky a spreje do nosu by se proto neměly používat déle než týden.

2. Rýma
Rýma je na Zemi nejčastěji se vyskytujícím onemocněním, které člověk během svého života několikrát překoná. Vyskytuje se častěji na podzim a na jaře a je výsledkem infekce virem rýmy, přičemž existuje 100 různých podtypů tohoto viru. Šíří se kapénkovou infekcí, kýcháním, kašlem, infikovanými předměty a přímým stykem s postiženou osobou. Doba, která uplyne mezi nakažením a prvními příznaky, tzv.. inkubační doba, závisí na druhu infikujícího viru. Mohou to být 2 - 3 hodiny až několik dní. Virus je nejnakažlivější den před objevením se klinických příznaků, resp. 1-2 dny po jejich propuknutí, což by si mělo uvědomovat i okolí postiženého, protože vnímavost organismu na virus je obrovská.
Onemocnění začíná svěděním, pálením v nose, v nosohltanu. Později se zjevuje vodnatá sekrece z nosu se ztíženým dýcháním a ztrátou čichu v důsledku edému sliznice. Pacient může mít náhle vysokou teplotu, pociťuje slabost, nechutenství, pocit těžké hlavy, snížené vnímání pachů a chutí. Koncentrační schopnost při psychické práci je zhoršena, schopnost fyzické práce je nezměněna.
Běžný průběh nemoci bez komplikací je 5-7 dní, tehdy sekrece postupně přestává, nosní průchody se uvolňují a mizí všechny potíže nemocného.
Při léčbě se doporučují potní kúry, antipyretika, lokální látky stahující cévy v nosní sliznici.
Virová rýma se může někdy změnit na hnisavou rýmu, pokud se k ní přidruží bakterie. Tehdy již příznaky nejsou ohraničené jen na nos, ale objeví se také bolesti v oblasti hrtanu, uší a čelových dutin. Sekret z nosu se mění z vodnatého na hustý hlenovitý, zbarvený do zelena. V tomto případě podáváme již i antibiotika.

3. Chřipka (influenza)
Chřipka je infekční onemocnění, které se často vyskytuje i ve formě epidemií, někdy až celosvětového rozměru (pandemie). Způsobuje ho virus influenzy typu A, B nebo C, který se šíří kapénkovou infekcí při kašli a kýchání v uzavřených a přeplněných prostorech.
V našich zeměpisných šířkách se nejčastěji vyskytuje virus typu A, který postihuje obyvatelstvo epidemií průměrně každý třetí rok. Virus typu B útočí masivně každý pátý rok. Virus typu C způsobuje většinou jen lehké potíže horních cest dýchacích.
Inkubační doba je průměrně 12 hodin až 3 dny, následuje horečka (39-40C) s pocitem mrazení a třesu, případně průjmu, nucení na zvracení. Typické jsou bolesti šíje, končetin, zad, kloubů, bolesti hlavy a zároveň malátnost. Zpočátku převládá suchý kašel.
Virus má afinitu především k epitelu dýchacích cest, na kterých vyvolává nekrotické změny.
Důležitou roli hraje sekundární bakteriální infekce. Různí mikrobi se při zániku ochranného účinku znekrotizovaného řasinkového epitelu snadno dostávají do dolních cest dýchacích, kde způsobují záněty. Z komplikací chřipky se vyskytují zánět nosních dutin, zánět středního ucha, myokarditida, nejčastější je zánět plic, který ohrožuje zejména osoby staršího věku a kojence. Influenza bez přidružených komplikací vyžaduje na zotavenou 4 až 5 dní.
Léčba sestává z podávání antipyretik, analgetik, zvýšeném přívodu tekutin a vitaminu C. Důležité je zůstat na lůžku, v klidu, během trvání horečky.
Často jsou potíže v noci větší, než přes den a ruší spánek nemocného. Tehdy je vhodné tlumit kašel a rýmu, aby se nemocný mohl vyspat. Dostatek odpočinku je nezbytný pro zotavení oslabeného organismu.

Proti horečce působí nejlépe potní kúra. Vypijte 1 nebo 2 šálky pokud lze teplého lipového nebo bezového čaje, lehněte si a zabalte se do teplé přikrývky. Nejlépe účinkuje potní kúra dopoledne. V této době je aktivita potních žláz největší, a tak organismus příliš nepřetěžuje.
Dnes jsou již dostupné vakcíny, které jsou schopny zabezpečit 40-60% ochranu proti viru chřipky, ale pouze v tom případě, pokud očkování nastane včas. Očkování je tedy preventivní. Vzhledem k velké antigenní plastičnosti a proměnlivosti v povrchových antigenech viru, se každý rok vyvíjí vakcína s novým složením, která odpovídá odhadem na danou sezónu.

Ještě na závěr: Kdy je třeba neprodleně se obrátit na lékaře?

• Pokud máme teplotu je vyšší než 39C.
• Pokud v tváři cítíme bodavou bolest (možný zánět nosních dutin).
• Pokud více než týden vykašláváme hlen (možná bronchitida).
• Pokud cítíme bodavou bolest v uchu (zánět středního ucha).

Infekce močových cest

Velmi častou diagnózou dětských lékařů je infekce močových cest. Co se vlastně skrývá za touto diagnózou, která není zcela jasná rodičům zejména proto, že my lékaři nedostatečně, nebo jen povrchně seznamujeme s podstatou tohoto onemocnění rodinné příslušníky a možná i proto je mnoho nejasností, které vyžadují správný pohled.

Co je tedy infekce močových cest? Jak vzniká? Je tu možnost, že se vrátí? Zkusme si věci vysvětlit.

Infekce močových cest je zánětlivý proces, při kterém, pokud by se správně neléčil, infikovaná moč vede k neprospívání, často pod obrazem průjmů zejména u kojenců a ohrožuje ledviny poškozením. U novorozenců se nález bakterií v moči někdy spojuje s celkovou infekcí. Často bývá jediným příznakem u novorozenců žloutenka, která déle přetrvává. Z uvedených důvodů v prvním roce života dítěte bychom při každé horečce neměli zapomenout na vyšetření moči.

Zánět močových cest u dětí často probíhá bez klinických příznaků. Zjišťujeme však, že dítě nepřibývá na hmotnosti, trpí nechutenstvím, resp. že má řídké stolice, někdy s teplotami a se zvracením. Nejčastější příčinou infekcí močových cest jsou bakterie. U dívek jsou infekce močových cest vzhledem k anatomickým poměrům krátké močové trubici a blízkosti konečníku se snadným přístupem bakterií ze stolice, poměrně časté. Pokud je hygiena v oblasti pohlavních orgánů holčiček nevhodná, často i vlhké a nesprávné prádlo, vede k chronickému podráždění, jsou takové infekce nepříjemnou komplikací zdravotního stavu malých dívek. Infekce močových cest u chlapců jsou také z uvedených důvodů vzácněji. Spíše se vyskytují často ve spojení s vrozenými vývojovými vadami které postihují urogenitální systém.

Nejčastější příčinou vzniku infekce u kojenců je vezikoureterový reflux, při kterém se moč vrací zpět do oblasti ledviny. Až 30-50% dětí s infekcí močových cest má reflux, ovšem asi u 80% dětí je to jen přechodná záležitost která se růstem dítěte upraví. Samozřejmě, že dítě je třeba pravidelně sledovat a kontrolovat moč nejčastěji na nefrologii nebo u urologa. Komplikací totiž může být při zanedbání refluxní nefropatie, která je spojena s tvorbou jizev v ledvinách. Bohužel asi u 10% případů s refluxní nefropatií nastává selhání ledvin. Takový pacient je odkázán na dialýzu nebo na transplantaci. Vyšetření moči při pravidelných preventivních kontrolách je proto nezbytné a mělo by být samozřejmostí.

V zájmu včasného odhalení klinicky němých zánětů uropoetického systému i vrozených vývojových vad je zaveden screeningový program, kdy už jsou všichni novorozenci ultrazvukem šetření přímo na novorozeneckých odděleních. V případě pozitivního nálezu jsou tyto děti sledovány ať už obvodními pediatry, nefrologií či urologií.

Velmi důležitým krokem při kontrolách je odběr moči, který může mnohým rodičům dělat potíže. Důležitý je odběr ze středního proudu moči, který je jednoduchý u chlapců. Potíže mají rodiče s odběrem moči u holčiček. Navrhuji užitečnou radu. Důležitý je ranní odběr moči, který lze provést přímo dětském oddělení, kde vám odborný personál pomůže s odběrem a moč je ihned dopravena do laboratoře na vyšetření. Moč totiž nemůže delší dobu stát nakolik se bakterie rozmnožuje při delším stání, nebo přepravě a výsledek není hodnotitelný, je zkreslený. V tom případě i léčba může být zbytečná resp. nesprávná. Další krok po získání výsledku moče na kultivaci asi po 2-3 dnech je v rukou lékaře, který dítě sleduje, nebo léčí. Nikdy však nezapomínejme na dostatečný přísun tekutin, vitamínů na správnou životosprávu dítěte, která je podmínkou pro výsledný efekt léčby močových infektů. Pacienta vyšetřujeme komplexně, nejen moč, ale i krev-zánětlivé ukazatele, podle potřeby ultrazvukové vyšetření, vyšetření stolice, u dívek gynekologické vyšetření a pod. Nikdy nemůže být důvodem k léčbě pouze jednorázové vyšetření moči! To vše však je v kompetenci dobrého obvodního dětského lékaře.

Inkontinence

Mírná a přechodná porucha v zadržování moči není příčinou k obavám. Každému z nás se může stát, že nemůže vůlí ovlivnit nucení k močení při velkém smíchu, při silném kašli, při kýchnutí, při zvedání těžkých předmětů, při sportu a podobně. Když se však zmíněné obtíže opakují, je třeba se jimi zabývat. V tomto případě by pacient neměl váhat, měl by se s důvěrou obrátit na svého lékaře. Mimovolný únik moči je problém zdravotní i hygienický. V izolaci se jen prohlubuje a komplikuje.

Příznaky
Inkontinencí moči označujeme ztrátu schopnosti vědomě udržet moč, a tak určovat okamžik vyprázdnění. Jde tedy o nechtěný mimovolný únik moči. Obecně lze říci, že tento jev je rozšířený víc, než si mnozí uvědomují. Odhaduje se, že v České republice je inkontinencí postižených 5-10% obyvatelstva. Lidé s inkontinencí prožívají tento jev jako něco, za co se třeba stydět, za něco, o čem se těžko mluví, kvůli čemuž se vzdávají aktivního života. Své problémy řeší omezeným příjmem tekutin, čímž si škodí. Prohlubují se také již existující problémy s udržováním moči. Zatajování těchto obtíží může vést k nesprávným hygienickým návykům s následnými problémy jako podráždění pokožky, infekce a jiné komplikace.

Inkontinence se může vyskytnout ve všech věkových kategoriích, s rostoucím věkem stoupá pravděpodobnost jejího výskytu. Inkontinence nemusí zhoršovat kvalitu života.

Diagnostika
Po zjištění potíží s únikem moči je třeba vyhledat svého praktického lékaře. Důležité je zjistit příčiny inkontinence, protože tato je příznak a nikoliv nemoc. Aby mohla být doporučena správná léčba, praktický lékař doporučuje pacienta na odborné vyšetření u urologa, neurologa, případně u jiných odborných lékařů.

Příčiny
Dolní močové cesty (močový měchýř a močovod) vykonávají dvě protichůdné činnosti: na jedné straně skladování moči a na druhé straně její vyprazdňování. Oba tyto děje jsou navzájem ovlivňovány reflexními mechanismy. Činnost dolních močových cest je řízena centrálním nervovým systémem, cestou somatických a vegetativních nervů. Aktivní roli ve funkčnosti močových cest má i svalový tonus těchto orgánů. Porucha součinnosti funkcí na kterékoliv úrovni (morfologie, fyziologie, biochemie, hydrodynamika ...) má za následek, že příčiny inkontinence jsou různorodé. Vzpomeňme jen nejčastější. Změněna funkce svalstva svěračů močového měchýře a močovodu, svalstva močového měchýře, svalstva dělohy, pánevního dna, změny prostaty ...

Změny nastávají nejednou po zánětlivých onemocněních, po porodu, operacích, v menopauze, po úrazech ale i při ochabnutí svalů v důsledku sedavého zaměstnání. V pozadí inkontinence mohou stát i emocionální a psychické problémy (deprese), případně užívání některých léků (diuretika).

Nejčastější druhy inkontinence:

Stresová inkontinence - dochází k ní například při kašli, smíchu, pohybu. Bývají jí postiženy převážně ženy. Častou příčinou je ochabnutí pánevních svalů a hormonální změny v organismu.

Urgentní inkontinence - tlak na vyprázdnění močového měchýře je tak silný a probíhá v tak krátkém časovém okamžiku, že postižený nestihne toaletu.

Inkontinence smíšená - vykazuje jak příznaky stresové, tak urgentní inkontinence. Vyskytuje se téměř u 35 - 45% všech osob postižených inkontinencí.

Inkontinence z přetékání - močový měchýř je plný a dochází k nepravidelnému úniku moči, aniž se zcela vyprázdnil. Postižení bývají především muži.

Léčba
Vždy se váže k příčinám vzniku. Samovolný únik moči lze účinně zmírnit, případně vyléčit. Způsob léčby určuje lékař po stanovení diagnózy. Léčba bývá kombinací následujících postupů:

• medikamentózní léčba
• pravidelné, účinné cvičení zaměřené na posílení pánevního dna
• používání speciálních zdravotnických pomůcek pro inkontinenci a hygienu
• operační zásah

Pomůcky
Inkontinence je problém společenský a hygienický. V ČR je dostupný široký sortiment kvalitních pomůcek speciálně vyvinutých pro pacienty s inkontinencí.

Absorpční pomůcky na inkontinenci jsou diskrétní, bezpečné, účinně pohlcují zápach. Mají speciální absorpční vrstvu, která zabraňuje zpětnému prosakování, povrch zůstává suchý a pokožka se nedráždí. Zdravotní pomůcky jsou k dispozici v lékárnách a ve výdejnách zdravotnických potřeb. Je možno si je koupit, nebo dostat na poukaz předepsaný lékařem. Tento doklad musí obsahovat všechny náležitosti pro předepisování zdravotnických prostředků. Tehdy jsou hrazeny zdravotní pojišťovnou. Indikací na předpis příslušné pomůcky je inkontinence rozdělena do dvou stupňů:

• 1. stupeň - částečná inkontinence
• 2. stupeň - úplná inkontinence

Po odborném vyšetření pomůcky předepisuje praktický lékař pro dospělé na doporučení odborných lékařů (urolog, neurolog, geriatr, gynekolog, pediatr).

Jsme obklopeni harmonií a disharmonií světa, harmonií a disharmonií v nás. Jsme tady proto, abychom si pomohli navzájem.

Kašel

První klinický popis chřipky, jako akutního onemocnění dýchacích cest u lidí, pochází z královského dvora Alžběty I. Od tohoto času přibývaly údaje o menších či větších epidemiích chřipky, které podobně, jako epidemie moru, vypukly neočekávaně a neměly pravidelný interval. Malé epidemie vyvrcholily do rozsáhlé pandemie chřipky na počátku tohoto století roku 1918. Během dvou let si tato pandemie vyžádala téměř 20 milionů lidských životů po celém světě.

Když k nám opět zavítá podzim s prvními mlhami a po něm sychravé zimní dny, není rodiny, jejíž člen by neonemocněl. Každý člověk však občas musí onemocnět. Nezní to sice optimistické, ale bez stimulace organismu zůstává imunitní systém slabý. Pouze pokud je organismus přinucen vytvářet protilátky, může se účinně ubránit budoucím původcům onemocnění.

Téměř každé nachlazení, případně influenza provází zánět dýchacích cest. Ten je spojen s tvorbou hlenu, který se hromadí v dýchacích cestách. Na jeho odstranění slouží kašel. Kašel je přirozeným obranným reflexem těla. Sliznici horních cest dýchacích, dýchací trubice i průdušek pokrývá řasinkový epitel, který pomáhá odstraňovat nežádoucí látky ze sliznice. Při kašli dochází prudkými hromadnými stahy dýchacího svalstva hrudníku k zesílenému výdechu, kterým se cizí tělíska nebo hleny mají dostat do hltanu, případně do úst. Kašel tedy slouží k vyčištění průdušnice a velkých bronchů, a tím chrání plicní epitel před škodlivými vlivy. Všichni se s touto ochrannou funkcí kašle občas potkáme, např. když nám zaskočí. Potravina, která se dostala do hrtanu namísto do hltanu, vyvolá prudké nárazy kašle. Tím se opět dostane do hltanu a může být polknuta. Při infekcích sliznice dýchacích cest zhrubne, prokrví se a vylučuje sekret, který se odstraňuje kašláním.

Záněty vedlejších nosních dutin mohou být spojeny s výraznou tvorbou hlenu, který stéká do oblasti hltanu a hrtanu, a tam vyvolává především dráždění na kašel. V takovém případě není správné kašel - i když je jakkoliv nepříjemný - potlačovat za každou cenu tišícími léky. Kašel není nemoc, je reakcí organismu, která umožňuje vlastní onemocnění překonat (např. bronchitidu). Důležité je rozlišit, zda jde o kašel suchý, dráždivý, neproduktivní, nebo produktivní, způsobený nahromaděním hlenového sekretu v dýchacích cestách.

Při suchém kašli je jeho potlačení účelné. Neproduktivní kašel zbytečně vyčerpává organismus, zvyšuje krevní tlak a často je příčinou probdělých nocí. Tehdy je vhodné používat přípravky s účinnými látkami, které tlumí centrum kašle v mozku. Takovými jsou antitusika s obsahem kodeinu, které však mají i nežádoucí účinky. Nejčastěji vzniká závislost, zácpa, euforie, nebo naopak při vysokých dávkách i útlum dechového centra. Proto se v poslední době dává přednost nekodeinovým přípravkům s podobným účinkem. Z léčivých rostlin tlumí dráždění kašle např. ibišek a sléz. Při suchém kašli se snažme zvýšit vlhkost vzduchu v našich bytech, protože suchý vzduch jen stupňuje dráždění kašle. Případně můžeme do odpařovače nakapat několik kapek eukalyptového nebo borovicového oleje. Následkem infekce a zánětu dýchacích cest se často tvoří hlenový sekret. Ten je směsí bakterií virů, jejich toxinů a odumřelých bílých krvinek. Cílem organismu je jeho odstranění a tehdy je vhodné podpořit vykašlávání.

Vykašlávání napomáhají léčivé rostliny tymián, jitrocel, mateřídouška a břečťan. Existují ve formě sirupů a kapek, které dostanete v každé lékárně. Vhodné je i pití čajů z těchto léčivých rostlin, protože navíc k dosažení správného efektu vykašlávání je nutný i dostatečný příjem tekutin. Kromě rostlinných přípravků na vykašlávání existují i mnohé syntetické přípravky. Při velmi hustém hlenu, který je obtížné vykašlat, se používají látky, které tento hlen účinně rozpouštějí a tím usnadní jeho vykašlání. Dodnes osvědčeným prostředkem na odkašlání je z receptů našich babiček směs medu, vlažného mléka a karamelu. Pokud nám však kašel způsobuje bolest, cítíme mravenčení, obtížné dýchání s pocitem nedostatku vzduchu, pokud pozorujeme delší dobu zvýšenou teplotu a kašel neustává ani po týdnu domácí léčby, obraťme se raději na lékaře.

Kašel u dětí

Je tu podzim a s ním spojené problémy, kdy jsou naše dýchací cesty atakovány různými viry. Dospělý člověk překoná nemoci z nachlazení asi 2-3krát a děti 4-6krát ročně. Při nachlazení se oslabený organismus setkává s virovou infekcí, která se rychle přenáší zejména v uzavřených prostorách. Likvidaci infekce má na starosti náš imunitní systém. Jedním z nejčastějších příznaků onemocnění z nachlazení je kašel.

Kašel je přirozený a užitečný reflex, který slouží k tomu, aby se rychlým proudem vzduchu odstranili z vnitřního povrchu dýchacích cest částice, které ho dráždí. Sliznice dýchacích cest je pokryta hlenem a řasinkami. Hlen čistí a zvlhčuje vdechovaný vzduch, zachytí a obalí bakterie a drobné nečistoty, jakož i prach, ale i částice cigaretového kouře. Tvorba hlenů je tedy přirozená. Řasinky představují jakýsi koberec, který vlnivým pohybem transportuje hlen a cizí částice z plic ven.

Někdy je kašel dost dráždivý a často nás potrápí. Infekce a záněty dýchacích cest způsobují zahuštění hlenů a zvýší se jejich produkce. Pokud se hustý hlen přilepí a znehybní řasinky, kašel nedokáže splnit svůj účel a stává se stále dráždivější.

Akutní kašel může také doprovázet vdechnutí cizího tělesa, které je u dětí dost časté. Kašlem reagujeme na dráždivé plyny, ale také na různé alergeny. Chronický kašel, který trvá více než 4 až 6 týdnů, bývá způsoben bakteriálními onemocněními dýchacích cest, ale i změnami anatomických poměrů v dýchacích cestách (zvětšené nosní mandle, cizí těleso v dýchacích cestách, komprese dýchacích cest zvětšenými mízními uzlinami, strumou, cévami), ale i jinými dalšími onemocněními (srdeční vady, fibróza plic a pod.).

Pokud kašel provází akutní virové onemocnění, antibiotika, která se běžně užívají na bakteriální infekce, budou proti virům neúčinná. Mnozí považují nesprávně běžné nachlazení za chřipku. Pravá chřipka je však onemocnění vážnější, provází ji vysoká teplota, zimnice, bolesti hlavy, třes, často silné bolesti svalů a kloubů, ztráta chuti k jídlu, chrapot, bolest za hrudní kostí.

V případě, že kašel neprovázejí chřipkové symptomy, onemocnění nevyžaduje návštěvu lékaře. Kašel u dítěte i dospělého můžeme velmi často vyléčit i sami. Je však třeba vědět jak a čím. Léky na kašel jsou běžně dostupné v lékárně. Můžeme je dělit na 2 skupiny: antitusika a expektorancie.

Antitusika působí tlumivě na suché neproduktivní typy kašle. Tedy potlačují suchý kašel. Expektorancie mají vliv opačný. Umožňují vykašlávání hlenů, což je velmi důležité, protože kašel není nutné jen zastavit, ale především vyléčit zanícené dýchací cesty. Z uvedeného vyplývá, že můžeme aktivně zasáhnout, a to podle druhu kašle při běžném onemocnění z nachlazení.

Pro děti je velmi vhodný Mucosolvan Junior - má význam i při suchém kašli, protože nejen normalizuje tvorbu hlenů ale současně i tlumí kašel. Jestliže Vaše dítě kašle déle než tři až čtyři dny a má zároveň zvýšenou teplotu, nebo kašle déle než týden, přičemž nemá teplotu, je potřeba navštívit lékaře.

Hypertenze - vysoký krevní tlak

Máte hypertenzi?
Krevní tlak umožňuje a udržuje proudění krve v krevním řečišti a určuje směr proudění krve. Je výsledkem protichůdného vlivu činnosti srdce a odporu, který cévy kladou průtoku krve. Má tedy dvě hodnoty. tzv.. systolický tlak je vyšší a je odrazem tlaku, který vznikne při kontrakci (stahu) srdečního svalu, kterým se pumpuje krev do těla. Diastolický tlak je nižší a vzniká v cévách, kdy ochabne levá komora srdce. Podle definice Světové zdravotnické organizace se arteriální hypertenze definuje jako dlouhotrvající zvýšení krevního tlaku v tepnách (arteriích) krevního oběhu nad stanovené hodnoty.

Co to je?
Arteriální hypertenze je odborný termín pro vysoký krevní tlak. Krevní tlak je tlak, kterým srdce pumpuje krev do celého těla. Vyjádřený je dvěma hodnotami: vyšší je tzv. systolický tlak a nižší diastolický tlak. Za vysoký krevní tlak u dospělého člověka považujeme systolický tlak vyšší než 140 a diastolický vyšší než 90 mmHg, přičemž měření musí být opakované a musí probíhat v klidu. Dodnes považujeme rtuťové tlakoměry za přesnější než digitální. Vysoký krevní tlak je chronické onemocnění, to znamená, že se nedá úplně vyléčit a pacient musí dodržovat životosprávu i předepsanou léčbu doživotně.

Co zapříčiňuje toto onemocnění?
Přímá příčina u 90% není známa, jen zřídka je příčinou jiná nemoc. Postihnutý je každý 4. človek v průmyslově rozvinutých zemích. Známe však rizikové faktory, z nichž některé můžeme radikálně ovlivnit.

Ovlivnitelné faktory:

• obezita
• kouření
• alkohol-nadměrná konzumace
• sedavý způsob života-nedostatek pohybu
• špatná životospráva

Neovlivnitelné faktory:

• pohlaví-muži mají vyšší riziko než ženy
• ženy nad 60 let
• výskyt vysokého tlaku v rodině

Jaké jsou příznaky?
Pokud je krevní tlak velmi vysoký, může způsobit poruchy vidění, bolesti hlavy a nevolnost. Nejčastěji však nezpůsobuje žádné subjektivní potíže, proto se mnoho pacientů ptá, proč je nutná léčba.

Proč se tedy léčit, pokud nemáte potíže?
Vysoký tlak způsobuje kornatění cév, ztrácejí pružnost a ucpávají se jako vodovodní potrubí a může dojít až k úplnému ucpání některé z nich, čímž se zamezí přívod kyslíku do tkáně. Ucpání srdeční cévy vede k srdečnímu infarktu a ucpání mozkové cévy k cévní mozkové příhodě (mozková mrtvice). Neléčený vysoký tlak výrazně poškozuje i cévy v ledvinách-může způsobit jejich selhání.

Jak se vysoký tlak léčí?
Prvním krokem je změna životosprávy-změna jídelníčku, pravidelný pohyb, redukce nadváhy, odvyknutí si od kouření a vyhýbání se stresu. U mnohých pacientů, kteří tyto předpisy dodrží není nutná jiná léčba.

Dodržujte tyto zásady:

• Snižte nadbytečnou hmotnost (již pokles hmotnosti o 5 kg vede ke snížení tlaku)
• Zdravě se stravujte: snižte příjem potravin s vysokým obsahem tuků, omezuje příjem soli, zařaďte do jídelníčku syrovou zeleninu a ovoce
• Přestaňte kouřit
• Pravidelně cvičte (alespoň 3x týdně 30 minut v mírném tempu)
• Omezte pití alkoholu
• Naučte se zvládat stres (jóga, relaxační techniky)

O tom, zda váš stav vyžaduje farmakologickou léčbu rozhodne Váš lékař také na základě přidružených onemocnění jako je např. cukrovka, kdy jsou kritéria pro požadovaný krevní tlak ještě přísnější. Dnes je na trhu celé spektrum léků na snížení vysokého tlaku. Jejich užívání je dlouhodobé, nesmíte je vynechat ani když si naměříte "normální" hodnoty krevního tlaku. Nezapomeňte, že vysoký krevní tlak nelze vyléčit, ale lze úspěšně regulovat, abychom předešli zmíněným komplikacím.

Menopauza

Menopauza představuje v životě ženy určitý zlom, kdy vzrůstá riziko kardiovaskulárních chorob (zejména infarkt myokardu a cévní příhody), ale také riziko osteoporózy a riziko maligních onemocnění. Až 31% žen starších než 50 let je vystaveno riziku infarktu myokardu. Předpokládané riziko osteoporózy u 50-leté Evropanky je asi 40%. Vzhledem k tomu, že v populaci narůstá podíl starších žen, setkáváme se dnes mnohem častěji s frakturami v důsledku osteoporózy.

Dnes je to jednodušší
Co si ženy velmi přejí, je léčení bez komplikací a především bez vedlejších účinků. Pohled na praktický a medicínsky pokrok.

Menopauza postihuje všechny ženy mezi 45 a 55 rokem života. Etapa, která přináší několik problémů a někdy - krátkodobě nebo dlouhodobě - vážné onemocnění související s nedostatkem hormonů.

První příznaky
Po 45 roce nastává perioda velmi důležitých fluktuací ovariálních a hypofyzárních sekrecí, které indikují nepravidelnou menstruaci. Jde o tzv.. premenopauzu, která trvá několik měsíců nebo několik let. Pro každou ženu je velmi variabilní. Může způsobit poruchu cyklu, ale i tělních tekutin, návaly horka, napětí v prsou, přibývání atd..
U žen s odňatou dělohou, ale zachovalými vaječníky, je tato perioda mnohem těžší, protože zde neexistuje kritérium pravidel. Při úplném nedostatku hormonů má žena zřídka pravidelný cyklus. Toto období je těžké překonat a také léčit. Vyžaduje konzultaci, shrnutí předešlého rodinného a osobního života, stravování, klinické vyšetření, rady týkající se hygieny, psychologická příprava, informace o léčení atd..

Co je třeba dělat
Nedostatek progesteronu může způsobit potíže (nafouknutí, bolestivé napětí v prsou, podrážděnost), které se léčí podáváním progestativ na udržení hormonální rovnováhy. Výběr léku a jeho dávkování musí být přizpůsobeno až k úplné toleranci. Je třeba vědět, že období mezi 45 a 55 rokem představuje desetiletí všech možných nebezpečí týkajících se hmotnosti a postavy. Nejde pouze o otázku kil, ale o problém centimetrů. V premenopauze je abdominální přibírání esenciální. Je třeba brát to na vědomí a vyrovnat se s tím. Pacientka tedy musí kontrolovat své stravování, zejména pokud její rodiče mají nadváhu a ona sama má sklon k tloustnutí. Musí se vyhýbat přejídání, omezit alkohol a tuky, nevynechávat jídla - správně je načasovat (snídaně a oběd vydatnější, večeře lehká). V případě potřeby si nechat poradit odborníkem na výživu nebo dietu. Nakonec, nemít sedavý způsob života, i když práce nutí sedět celý den. Je třeba cvičit, alespoň půl hodiny denně, což je dobré pro svaly, kosti, postavu, krevní oběh a psychiku.

Krok za krokem
Menopauza je charakteristická zastavením ovariální funkce vedoucí k definitivní estroprogestativní karenci. Pacientka má padesátku, už rok nemenstruuje, cítí návaly, potí se v noci i přes den (pokud není po hysterektomii nebo neužívá orální antikoncepci): má menopauzu.

Existuje přesný věk?
Za průměrný věk začátku menopauzy (geneticky naprogramován) se považuje 51. rok života. Věk puberty, užívání pilulek, výška nebo váha na ni nemají vztah. Některé faktory ji mohou urychlit - hlavně kouření.

Jaké jsou potíže?
Mnohonásobné, jejich četnost a intenzita je pro každou ženu variabilní.

Na začátku Menopauzy
Návaly horka velmi časté, vycházejí z poruch centra regulace teploty v mozku, souvisejí s prudkým poklesem sekrece estrogenu vaječníky. Obecně jsou asociované s nadměrným pocením, palpitacemi způsobenými zvýšením rytmu srdce. V noci dochází k narušení klidného spánku, přes den přicházejí nečekaně, vyčerpávají, zejména pokud jsou časté. Pacientky jsou nadměrně unavené, nervózní, depresivní, příliš se potí, trpí nespavostí, vaginálním sesycháním, bolestmi hlavy, přibírají hlavně na břiše.
Později Kvalita pleti a sliznic se obecně může zhoršit. Dochází k vypadávání vlasů, kloubovým křečím, potížím s močením, s koncentrací. Tyto obtíže často nevznikají ve stejném čase, některé ženy nepostihují vůbec.

Komplikace
Více než deset let po menopauze:
Osteoporóza Kalcium, vitamin D a cvičení jsou nezbytné pro správné udržování stavu kostí. Kostní tkáň se neustále obnovuje: až do 25 roku si žena vytvoří více kostní hmoty než opotřebuje a mezi 25 a 50 rokem jí vytvoří tolik, kolik opotřebí. Po 50-ém roce dochází k ubývání kostní tkáně, dekalcifikaci způsobené nedostatkem estrogenů. Některé ženy jsou od těchto problémů ušetřeny, jiné zase postihuje ztenčování meziobratlových plotének, případně jim hrozí zlomenina krčku stehenní kosti.

Koronární nemoci
Protože žena už víc neprodukuje estrogeny, riziko vzniku kardiovaskulárních chorob se zvyšuje (triglyceridy a LDL-cholesterol stoupá). Po šedesátce postihuje hlavně ty ženy, jejichž organismus byl dříve slabší.
Kouření vystavuje tvorbu kostní tkáně riziku a zvyšuje frekvenci výskytu kardiovaskulárních chorob.

Paměť
Estrogeny zasahují do procesu memorizace. Jako skutečné stimulanty zvyšují počet neuronových konexií, zlepšují krevní oběh mozku. Ukazuje se, že nedostatek estrogenu hraje důležitou roli při vzniku Alzheimerovy choroby.

Těžká perioda
Během tohoto období se pacientka může cítit zmatená, méně výkonná, více unavená a podrážděná, její děti žijí vlastním životem a ona se cítí nepotřebná. Žádná panika, je to běžné. Musí si okamžitě hledat jiné póly zájmů, resp. si o tom promluvit s psychologem, který poradí jak postupovat dál.
Co se týče hmotnosti a formy, je třeba dodržovat rady týkající se stravování a hygieny, tak jako během premenopauzy. Je nutné podstoupit gynekologické vyšetření (výtěry, mamografii), ale i kostní denzitometrii; netřeba váhat svěřit se lékaři se všemi problémy, které narušují její každodenní život.
V současnosti si ženy v období menopauzy přejí zůstat ve formě, udržovat aktivní sexuální život a zabývat se socio-profesionálními aktivitami. Léčba jim umožňuje zachovat si svoji ženskost a výkonnost ve společnosti málo shovívavé vůči starším lidem. Dost velký počet žen se těžko vyrovnává s menopauzou. Přispívá k tomu i manželské, rodinné, sociální a profesionální zázemí.

Terapie
Vhodné prostředky mohou zamezit, pokud ne odstranit potíže spojené s menopauzou. Před rozhodnutím o zahájení léčby je třeba nechat si vysvětlit všechny výhody, rizika týkající se různých navržených řešení a jejich způsobu užívání (pilulky, gely ..).


Náhradní Hormonální léčba (Traitement Hormony Substitution-TSH)
THS spočívá v nahrazení úbytku ovariální sekrece užíváním hormonů velmi blízkých hormonům vaječníků během aktivního období. V současnosti představují jediný kompletní prostředek léčby menopauzy.

Účinky
Rychle odstraňuje návaly horka, zlepšuje spánek, potlačuje únavu, chrání troficitu genitálií, a tím umožňuje sexuální aktivitu, normalizuje stav tělních tekutin a pomáhá předcházet ochabnutí pokožky. Dobře vyvážená THS zabraňuje tloustnutí. Mimo jiné pomáhá prevenci osteoporózy a jiných kostních komplikací. Podle několika studií snižuje riziko vzniku onemocnění koronárních cév. Z nedávných výzkumů také vyplývá předpoklad ochranného účinku THS před rizikem vzniku Alzheimerovy choroby a rakoviny tlustého střeva. Tyto výsledky je však třeba ještě ověřit.

Kontraindikace
Absolutní kontraindikace je málo: dřívější existence rakoviny prsu, předchozí vaskulární onemocnění, vážné onemocnění jater. Některé hormonodependentní nemoci (fibromy, děložní polypy, endometrióza, mastóza, flebitida) patří mezi relativní kontraindikace. Před každým začátkem THS je třeba pohovořit si o ní s odborníkem.

Lékařský předpis
K dispozici existuje velké množství látek (progestativ odvozených od progesteronů, přirozené estrogeny) v různých dávkách, které umožňují lékařům přizpůsobit léčbu pro každou ženu. Žádný standardní léčebný postup nemůže vyřešit všechny problémy u všech žen. Nato, abychom dosáhli účinné léčby je třeba zvážit individuální terapeutický přístup, hlavně během prvních měsíců menopauzy.

THS musí být dobře zvážená, přijatelná, sledovaná a hlavně tolerovaná, aby se předešlo komplikacím a zvýšila se její účinnost. Nic netřeba ignorovat ani vnucovat; po konzultaci s lékařem si pacientka sama může zvolit postup léčby. Následujícím krokem jsou pravidelné kontroly, zpočátku každý třetí měsíc, pokud vše probíhá dobře, stačí dvakrát do roka. Díky přiměřené léčbě by se pacientka měla cítit psychicky i fyzicky v pořádku. Není důvod přerušit terapii bez vědomí lékaře, protože aby byla účinná musí se užívat nejméně 7-10 let. Nesmíme zapomenout, že THS může být kdykoli modifikovaná, přerušena, nebo obnovena na základě rozhodnutí lékaře. Také může být zahájena po 65-ém roce života, nikdy není příliš pozdě.

Nehormonální terapie
Je indikována při některých obtížích souvisejících s menopauzou. Její účinnost je variabilní a také nepředvídatelná. Může být předepsána je-li hormonální léčba kontraindikována, limitovaná intolerancí, nebo přetrvávajícími návaly horka.

Návaly horka
Existuje málo nehormonálních prostředků na jejich léčbu. Neuroleptikum sulpirid a aminokyselina-alanin způsobují vazodilataci. Jejich účinnost je přesto velmi variabilní. Homeopatie se u některých žen může ukázat účinná. Fytoestrogeny, hlavně izoflavony (jejichž hlavním zdrojem je sója) představují jednu ze zajímavých alternativ.

Kosti
Kalcium a vitamin D se užívají jako prevence pokud kostní denzitometrie vykazuje odchylky od normálu. Biofosfáty (produkty, které umožňují fixaci vápníku v kostech) se užívají orálně během 14 dnů, v alternaci s vápníkem během následujících 10-ti týdnů (minimálně 2 roky).
Kardiovaskulární onemocnění. Nejlepší prevencí pro všechny ženy je nekouřit, nebo přestat kouřit a cvičení např. každodenní intenzivní chůze. Tento postoj předchází tloustnutí a pomáhá zvyšovat hladinu cholesterolu HDL.

Artróza

Možná to trápí i vás ...

Artróza patří mezi nejrozšířenější onemocnění lidstva. Během dlouhých let může setrvávat v klidovém stavu a člověk o ní ani nemusí vědět. Spolu s věkem roste i riziko artrózy.

Artrotické procesy mohou začít již v dvaceti letech života. Výskyt do 30 let je nízký, do 65 let prudce narůstá a ve věku nad 65 let má více než 70% osob RTG zjistitelné artrotické změny na kloubech, přičemž ne všichni mají subjektivní potíže. Do 45 let postihuje častěji muže, nad 54 let častěji ženy, které mívají obvykle postiženy více klouby. Toto onemocnění kloubů začíná nejprve poškozením chrupavky a v této fázi nepociťuje pacient žádné potíže. Pocítění prvních příznaků může být však urychlené nepříznivými podněty, jako jsou přetěžování, nadváha, úrazy, virové onemocnění, nesprávná strava, ale i vrcholový sport.

Pod artrózou rozumíme ireverzibilní, tedy nevratné, poškození kloubu, které je často způsobeno nesprávným namáháním a výše zmíněnými faktory. Artróza začíná zanikáním kloubní chrupavky a vzápětí dochází k přestavbovým změnám v oblasti kloubu. Následky jsou bolesti, otoky a nehybnost kloubů, rostoucí deformace až v konečném důsledku může kloub zkostnatět. Proto artróza patří mezi degenerativní onemocnění kloubů, které můžeme nazvat i předčasným stárnutím nebo předčasným opotřebením kloubů.

Kloubní chrupavka
Chrupavka se v organismu vyskytuje všude tam, kde je třeba zachovat pevnost a zároveň pružnost tkání. Rozeznáváme tři typy chrupavky. Tkáň chrupavky je charakteristická velkým množstvím základní mezibuněčné hmoty. Základními buňkami chrupavky jsou chondrocyty. Chondrocyty zajišťují rovnováhu mezi novotvorbou a odbouráváním chrupavky. V procesu artrózy ztrácejí schopnost udržovat rovnováhu.

Nejrozšířenější je hyalinní chrupavka (sklovitá). Chondrocyty v ní vytvářejí charakteristické skupiny. Obsahuje poměrně hodně základní mezibuněčné hmoty, která zcela překrývá v ní probíhající kolagenové fibrily. Vyskytuje se na kloubních ploškách.

Fibrózní chrupavka je velmi pevná a to díky velkému množství kolagenových vláken v základní mezibuněčné hmotě, která vytvářejí husté snopy, mezi nimiž se nacházejí chondrocyty. Z fibrózní chrupavky jsou vytvořeny meziobratlové ploténky a kloubní chrupavky.

Elastická chrupavka obsahuje v základní mezibuněčné hmotě elastické fibrily, které jí dodávají pružnost. Vyskytuje se v ušním boltci.

Chrupavka kloubů kryje pohybující se povrchy uvnitř kloubů. Je velmi hladká a má velmi malé tření. Je jakýmsi "zdrojem bezbolestné chůze". Je živou tkání, ale má omezené možnosti pro růst a obnovu. A tyto schopnosti se snižují věkem.

Artróza
Při vysokém zatížení, hlavně kloubů, které nesou tělesnou hmotnost-kolena, bedra a páteř, při nesprávném a nestejném postavení nohou, při velké hmotnosti, vysoké aktivitě, nebo při kombinaci těchto faktorů, se kloubní chrupavka opotřebovává a mizí. V důsledku místního schodku kyseliny hyaluronové, která je součástí kloubní chrupavky a kloubní tekutiny, se na povrchové vrstvě chrupavky uplatňují zánětlivé mediátory a vzniká zánět. Při pokročilé artróze chrupavka úplně zmizí a kosti přicházejí do přímého kontaktu, což způsobuje bolest, zmenšenou pohyblivost, ochablost svalů a ztíženou chůzi. Ztráta chrupavky způsobuje zvýšení tlaku na konci kostí, což má za výsledek tvorbu výrůstků, tzv.. osteofytů. Tím dochází k deformacím a hrčkovitému ztuhnutí postižených kloubů. Odrbaný chrupavkový a kostní materiál způsobuje zánět okolní kloubní blány, proto může docházet k stálému přehřívání a červenání kloubů.

Artróza je proces postupného úbytku a poškození kloubní chrupavky. Nejčastější forma je tzv.. primární artróza, která si vynutí totální náhradu kloubu. Významně se na tom podílí genetický stav chrupavek. S největší pravděpodobností se dědí nižší kvalita chrupavek. Může se také dědit menší pevnost vazů, čímž jsou klouby abnormálně volné a kloubové plošky na sebe nemusí "sednout" tak, jak to odpovídá jejich vzájemně přizpůsobenému tvaru. Lidé s volnými vazy se snadno uplatní v gymnastice, baletu nebo jako artisté. Avšak v důsledku nadměrného vytížení kloubů brzy končí s jejich aktivitou, odcházejí dříve do důchodu, nebo si hledají jiné uplatnění.
Normální, ale i zkrácené, vazy se mohou natáhnout cíleným cvičením. K uvolnění kloubních vazů však dochází i při různých úrazech, natažení, natržení či přetržení vazů. Výsledkem může být deformace jedné z ploch při nesprávné léčbě a rehabilitaci po úrazech.

Pokud je artróza způsobena jinými faktory, mluvíme o sekundární artróze. Kromě úrazů patří k takovým faktorům námaha, nebo nečinnost, sport a v nemalé míře váha či nadváha.

Pohyb v kloubech je podmínkou správné výživy chrupavek. Má být častý a přiměřený. Přiměřenost namáhání je velmi individuální. Pokud lidé zvyklí na namáhání kloubů najednou přestanou, nebo sníží svoji námahu, dochází k bolestem kloubů. V toto případě je to zapříčiněno ochabnutím svalů udržujících kloub v pohybu a ve správném postavení. K podobné situaci dochází pokud byl pacient ze zdravotních důvodů déle na lůžku. Opačným případem jsou lidé, kteří podlehnou módním hitům, začnou po dlouhých letech bez pohybu najednou sportovat. Pokud mají pohybový systém v pořádku a začnou pozvolna, je to jen ve prospěch jejich zdraví. Pokud však začnou náhle a s vysokou zátěží, končí jejich aktivita velkými bolestmi.

Artrózou jsou nejčastěji postiženy klouby, které nesou celou váhu. Důležitou roli proto hraje nadváha.

Jiným častým případem artrózy je revmatoidní artritida. Je způsobena poruchami imunitního systému, kdy dochází k ukládání abnormálních protilátek v kloubním pouzdře. To zapříčiňuje chronický zánět a postupnou destrukci chrupavky. Obvykle jsou postiženy symetricky oba klouby (kolena, kyčle, zápěstí).

Co Vás bude trápit?
Společnými symptomy všech druhů artrózy jsou bolest a nehybnost kloubů. Bolesti sílí při studeném a vlhkém počasí a při zátěži. Dochází k bolestivému ztuhnutí, které ještě více bolí při opětovném pohybu a zmírňuje se při delším pohybu. Jde o tzv.. bolest v návalech. První pohyby jsou bolestivé a zlepšují se po několika metrech pohybu. Je to rozlišovací znak od zánětlivých onemocnění, které se vyznačují především ranními bolestmi a ranní strnulostí. V dalšímu průběhu artrózy dochází odřením chrupavky k podráždění kloubu spojených s otoky a výpotky a později i k deformacím kloubů.

Formy artróz
Onemocnění se dá stanovit již z chorobopisu a aspektu kloubů. Některé klouby bývají postiženy velmi často:

Atrózy kloubů ruky:

• koncové klouby prstů (Heberdenova artróza)
• střední klouby prstů (Bouchardova artróza)
• sedlovitý kloub palce (rizartróza)
• erozivní artróza

U Heberdenově a Bouchardově artróze dochází k ztuhnutí kloubů, jemuž předchází tvorba želatinových cyst. Postupem času dochází k typickým deformacím. Artróza má dobrou prognózu, funkce postižených kloubů zůstává zachována.

Artróza prvního kloubu palce se projeví při úchopu mezi palcem a ukazováčkem. Tento typ artrózy výrazně omezuje funkci ruky.

Vzácným postižením malých kloubů rukou je erozivní artróza, kterou charakterizují zánětlivé projevy a zejména bolestivý otok.

Artróza kolenního kloubu (gonartróza) je nejčastější formou onemocnění. Bývá spojena s nadváhou, většinou se vyskytuje oboustranně. Typické pro bolesti kolena je zhoršení při chůzi ze schodů a po nerovném terénu. Gonartróza bývá často spojena s generalizovanou formou a prognóza onemocnění je horší než u artrózy kyčelního kloubu.

Artróza kyčelního kloubu (coxartróza) je nejzávažnější forma. Bolest nejčastěji vyzařuje na přední stranu stehna a do kolene.

Jak zjistit onemocnění?
Ke stanovení diagnózy pomáhají diagnostická kritéria, která vypracovala ACR-American College of Rheumatology. Nejdůležitějším vyšetřením pro zjištění onemocnění je rentgen. Typickými změnami na snímcích je zúžená kloubní štěrbina, tvorba rohovitými výběžků kostí (osteofyty), ztlustění kosti kolem chrupavky a kostní defekty v hlavní linii zatížení. Známá je diskrepance mezi RTG vyšetřením a klinickým obrazem, neboť i pokročilá stádia nemusí mít projevy a naopak.

Stále častěji nachází uplatnění ultrazvukové vyšetření, kterým lze odhalit i malý kloubový výpotek a které poskytuje cenné informace o struktuře kloubu.

Jak si s tím poradit?
Jedinou cestou jak se vyhnout nepříjemnostem, které způsobuje artróza, je nenechávat vše na poslední chvíli a včas začít s prevencí. Největší šance na úspěch je v počátečních stádiích. Pokud jste se však našli již v pokročilých stádiích, nezoufejte, onemocnění je léčitelné i později, avšak nikoli s tak dobrou odezvou, jako když se začne dříve. Obecně platí pravidlo, že čím déle odkládáme prevenci nebo terapii, tím více se snižuje procento naděje na potlačení a vyléčení onemocnění.

Terapie odstraňující příčinu onemocnění neexistuje. Různá opatření však mohou přinést značnou úlevu od obtíží. Léčbu je potřeba zahájit vždy nemedikamentózními postupy, ke kterým patří výchova a poučení pacienta, prostředky fyzikální medicíny a ortopedické pomůcky. Časem se přechází na medikamentózní terapii a končí se chirurgickými zákroky.

Fyzikální terapie
Fyzikální terapií lze tlumit bolesti a zlepšit lokální metabolismus. Při stabilizované formě onemocnění se využívá termoterapie a elektrotermoterape. Podstatou termoterapie jsou vlhké teplé zábaly, hlavně parafínové.

Na zvládnutí bolestí při gonartróze se využívá i akupunktura. Reflexní a klasická masáž napomáhá k uvolnění svalových křečí, zejména při artróze páteře. Speciální formu terapie představuje balneoterapie.

Ortopedické pomůcky
Při artróze váho-nosných kloubů a páteře je nutné korigovat chybné postavení vhodnou volbou vložek a ortopedické obuvi. Ortopedická technika jako opěrná hůl, tlumící podpatky, zvýšení venkovních resp. vnitřních okrajů bot, napomáhá k odlehčení zátěže.

Na přenesení zátěže z místa, kde je chrupavka více poškozená, na místo, kde je chrupavka ještě zachována, slouží ortézy. Jsou to speciální výztuže, které pomáhají, pokud v kloubu zůstala ještě nějaká chrupavka.

Při pokročilejší formě artrózy kolenních a kyčelních kloubů je nutné, aby se používaly francouzské hole. V domácím prostředí lze usnadnit snášení bolesti menší zátěží kloubů, např.. zvýšenými židlemi, nástavci na WC, madly a pod.

Terapie léky
Léčiva modifikující průběh osteoartrózy tlumí některé degenerativní pochody chrupavky a stimulují biosyntetické reakce v chondrocytech. Celkově působí antikatabolicky, zlepšují metabolismus chrupavky a zvyšují množství kyseliny hyaluronové. Jsou indikovány u počátečních formách artróz, především váho-nosných kloubů. Je nutné je užívat dlouhodobě a pravidelně, alespoň 2 série za rok. Léčiva musí být součástí komplexní terapie, ke které patří režimová opatření, fyzikální a lázeňská terapie, analgetika a nesteroidní antiflogistika. K lékům, které modifikují průběh onemocnění patří extrakty z chrupavek a kostí definovaného obsahu, chondroitin, polysulfonovaný glukosaminoglykanový komplex, želatina, kyselina hyaluronová, extrakty z rostlin jako celer, Boswelia serrata, minerály jako mangan, selen a zinek.

Chondroitin je základní stavební strukturou mezibuněčné hmoty chrupavky. Při zvýšeném přísunu do organismu zlepšuje mechanické a elastické vlastnosti díky syntéze kolagenu uvnitř kloubů.

Glukosamin hraje roli při ochraně a regeneraci kloubních povrchů. Podle posledních zjištění se uvažuje také o jeho strukturu modifikujících schopnostech.

Želatina v hydrolyzované formě je nezbytná pro obnovu a regeneraci chrupavky pro vysoký obsah peptidů a aminokyselin. Je vysoce bezpečná a vhodná pro dlouhodobé užívání.

Celer pomáhá snižovat citlivost kloubů, napomáhá při tvorbě a vylučování moči, čímž vede k vylučování škodlivých látek z okolí kloubů.

Extrakt z Boswelia serrata má protizánětlivé účinky, mangan, selen a zinek napomáhají svými antioxidačními vlastnostmi k vychytávání volných radikálů, které často napadají poškozenou chrupavku a vyvolávají zánětlivé procesy.

Přípravky s výše uvedenými účinnými látkami jsou běžně dostupné bez lékařského předpisu.

K symptomaticky pomalu účinkujícím lékům patří kyselina hyaluronová. Účinek nastupuje pozvolna, ale většinou přetrvává od 2 do 12 měsíců po aplikaci. Ve volné formě je přítomna v tekutině kloubní štěrbiny, po aplikaci přímo do kloubu obnovuje povrchovou funkci chrupavky, potlačuje zánět a vede k normalizaci reologických vlastností tekutiny. Působí jako "Kloubový krém". Má minimum nežádoucích účinků a vysokou vazbu na chrupavku.

K potlačení bolesti jsou dostupná analgetika s rychlým nástupem účinku, jako např. paracetamol, kyselina acetylsalicylová, nesteroidní antiflogistika. Pro delší používání je vhodné vybrat novější přípravky, které nezpůsobují žaludeční vředy, jako např. meloxikam, nimesulid, celecoxib. O vhodnosti použití přípravků tlumících bolest se poraďte se svým lékařem.

Po selhání předchozích terapeutických postupů je další možností chirurgická léčba.

Chirurgické zákroky

Artroskopie je menším operačním zákrokem, při kterém se udělají jen malé otvory okolo kloubu (kolene), kterými se vsunou nástroje. Pomocí tohoto zákroku může být chrupavka upravena nebo vyhlazena. Při pokročilé artróze má artroskopie jen malý význam.

Transplantace chrupavky je nejlepší pro ohraničená místa poškozené chrupavky v jinak zdravém kloubu. U většiny případů artrózy je však bohužel poškozena větší část kloubního povrchu a transplantace proto není vhodnou volbou.

Pokud je noha v nedobrém postavení, je vhodnou metodou osteotomie. Jde o zásah, při kterém se přeřízne kost před a za kloubem (koleno) a kloub se umístí do lepší pozice vzhledem k zátěžové linii končetiny. Tato operace je vhodná hlavně pro mladší pacienty.

Konečnou terapií je často až umělá náhrada kloubu, čili totální endoprotéza. Nejčastěji se dělá na kyčli, vzácněji na kolenem. Životnost umělých kyčelních kloubů je přibližně 15 let a mohou se vyměnit pouze jednou a tehdy již s kratší životností. Zvláště u mladých lidí se doba implantace co nejvíce oddaluje.

Cílem implantace totální endoprotézy je úleva od bolesti, obnova rozsahu pohyblivosti kloubu, zlepšení stability. S rozvojem implantace nemá více než 90% pacientů po operaci žádnou bolest, nebo jen nepatrnou. Při úplné endoprotéze se používají speciálně upravené komponenty - protézy vyrobené z vysoce pevného, biologicky kompatibilního, kovového a umělohmotného materiálu. Kov je nejčastěji používán jako slitina kobaltu, chromu a molybdenu. Umělá hmota je z vysokomolekulárního polyetylénu. Snášenlivost těchto materiálů je v těle velmi dobrá a používají se již 30 let. Operace je v podstatě jen náhrada povrchu kloubu a kloubní chrupavky. Komponenty jsou do kosti upevněny speciální látkou polymetylmetakrylátu, často nazývanou "kostní cement". Alternativně mohou mít některé komponenty porézní povrch, do kterého může kost vrůstat.

Mnoha pacientům vydrží náhrada celý život, u jiných je to rok. Náhrady jsou konstruovány tak, aby ulevili od bolesti a umožnily stání, pohyb, chůzi a jiné běžné denní aktivity. Nejsou konstruovány na zátěžové sporty. Přestože jsou dostatečně pevné, aby vydržely zátěž, ale jejich životnost se zkracuje. Každý pacient se musí rozhodnout jakou aktivitu si vybere po operaci. Nesmí však zapomenout, že pokud se náhrada opotřebuje, lze ji vyměnit už jen jednou. A co potom?

Neplodnost

Neplodnost je rostoucí problém ...

Neplodnost, v medicíně definovaná jako "neschopnost počít dítě během jednoho roku nechráněného pohlavního styku s normální frekvencí", se zdá být rostoucím problémem na celém světě. Protože nejsou k dispozici přesná čísla, z různých zdrojů, včetně Světové zdravotnické organizace (WHO), zaznívají varovné hlasy. V současnosti se odhaduje, že problémy s plodností prožívají asi 2 miliony párů ročně.

Průměrný počet neplodných manželských párů přesně není znám, ale podle údajů uváděných v literatuře je to 10-15%. Neplodnost je vážným problémem pro jedince, rodinu a zvláště v současnosti i pro celou společnost z hlediska růstu populace. Každá úspěšná terapie má vedle společenské hodnoty význam i pro štěstí jedince, harmonii rodiny.

Rozdělení neplodnosti
WHO dělí neplodnost do následujících kategorií:

primární neplodnost - úplná absence početí i přes pravidelný nechráněný pohlavní styk po dobu jednoho roku.

sekundární neplodnost - i přes pravidelný nechráněný pohlavní styk po dobu jednoho roku nedošlo k žádnému novému početí poté, co v minulosti k oplodnění došlo.
pravidelné spontánní potraty

neobjasněná neplodnost - absence početí způsobená faktory jako laktace, antikoncepce, snížená sexuální aktivita nebo z neznámých příčin.

Příčiny neplodnosti
Neplodnost a snížená plodnost mají různé fyzické příčiny:

U žen:

• poškození nebo ucpání vejcovodů
• chromozomální problémy
• hormonální problémy
• příliš hustý cervikální (poševní) sliz
• imunologická rejekce spermatu (odvrhnutí)
• problémy se uhnízdění oplodněného vajíčka
• předčasná menopauza

Důvody neplodnosti žen se rozvětvují, a také zde hrají důležitou roli i záněty pohlavních orgánů. V minulosti způsobovaly sterilitu zejména TBC a gonorrhoea. Stále více poznatků ukazuje, že infekce způsobené bakteriemi Trichomonas vaginalis stěžují početí a ohrožují těhotenství. Léčbou zánětů způsobených těmito bakteriemi se často zamezí sterilitě. V současnosti je přibližně 40% žen ve věku schopných početí je infikováno Trichomonasem. Trichomonas naruší biologickou rovnováhu pochvy, a také způsobuje chronické urogenitální záněty. Tyto lze úspěšně léčit vakcínou Lactobacillus.

Trichomonas vaginalis se šíří sexuální cestou, na koupališti, nebo i ve společné sprše. Trichomonas způsobuje zásaditost prostředí v pochvě, které je příznivé pro jejich rozmnožení. Takto vznikají bakteriální záněty pochvy. Bakterie Trichomonas jsou schopny dostat se do dělohy pomocí svých pohybových ústrojí, dále přes vejcovody do vaječníků, dokonce jsou schopny proniknout až do břišní dutiny.

Pomocí očkování se proces infekce zastaví, klesne pH, sníží se výtoky.

Příčiny neplodnosti u mužů:

• pokles kvality spermií (příliš málo spermií, nízká pohyblivost spermií, neúspěšná penetrace)
• chromozomální problémy
• autoimunita k vlastním spermiím
• ucpání semenného kanálku způsobené infekcí, blokáda výtoku spermatu způsobená infekcí
• koitální problém (impotence, selhání ejakulace)

Je však obtížné zjistit, proč se problém neplodnosti zhoršuje. Obecně se uvádí několik důvodů:
ne všichni odborníci se domnívají, že se problém lidské neplodnosti a snížené plodnosti opravdu zhoršuje. Někteří se domnívají, že se nezvyšuje výskyt neplodnosti, ale spíše počet párů, které si vyžádají léčbu neplodnosti.
Další odborníci však tvrdí, že hlavní příčina neplodnosti spočívá v tom, že se ženy moderní společnosti vědomě rozhodnou mít děti v pozdějším věku. Antikoncepce dává ženám možnost odložit těhotenství. Vědecky bylo prokázáno, že počet možností oplodnění za měsíc se se zvyšujícím věkem ženy snižuje, v 35-ti letech je tato šance zhruba poloviční než u 30 - leté nebo mladší ženy. V 38-ti letech je tato šance až čtvrtinová.
Třetí skupina tvrdí, že pokles neplodnosti skutečně existuje a vedle genetických nebo vrozených faktorů jsou nejčastější faktory ekologické. Hlavní dva závažné dopady znečištění životního prostředí na lidské zdraví jsou rakovina a snížená kvalita spermatu. Kvalitu spermií také negativně ovlivňují tyto faktory: stres, konzumace alkoholu, kávy, cigaretový kouř, drogy a léky, elektromagnetická pole, radioaktivita, ale i těsné spodní prádlo, protože teplota mužských pohlavních orgánů může dosáhnout příliš vysoké hodnoty.

Je bezdětnost chorobou?
Na základě definice WHO a pádnosti argumentu, že absence zdraví znamená nemoc, může se bezdětnost považovat za nemoc. V některých kulturách hlavně v zemích třetího světa jsou děti zárukou pro stáří a například v Japonsku ještě i dnes v 21. století hrozí neplodné ženě vyhoštění ze společnosti.

Příbuzenstvo je hluboce zakořeněná kulturní hodnota a v západním světě je ideál rodiny (s dětmi) považován za základní kámen společnosti.

Osteoporóza

"Pane doktore, včera jsem se uklouzla, spadla jsem a přitom jsem se zlehka opřela o pravou ruku. Do rána mi ruka otekla a bolí, nemohu ní hýbat." Zlomenina je nezřídka první příznak a komplikace osteoporózy.

Osteoporóza (řídnutí kostí) je onemocnění, při kterém dochází ke zvýšené křehkosti kostí, které se tak stávají náchylnější ke zlomeninám. K nim dochází zejména v krčku stehenní kosti, páteřních obratlích a v zápěstí.

Kostní tkáň se skládá z kostních buněk (osteoblastů, osteoklastů, osteocytů) a z mezibuněčné hmoty. Mezibuněčná hmota je tvořena dvěma druhy látek. Celou jednu třetinu tvoří bílkoviny. 95% tvoří bílkovina kolagen, který dodává kosti měkkost a pružnost. Zbývající část tvoří převážně minerální látky ve formě sloučenin vápníku a fosforu, které zajišťují tvrdost a pevnost kosti, v menším množství obsahuje i další prvky a vodu.

Kostní tkáň se neustále obměňuje - nová kost se tvoří a stará se odbourává, což se nazývá kostní remodelace. Staré kostní buňky jsou rozpouštěny nebo resorbovány kostními buňkami, zvanými osteoklasty, čímž dochází k tvorbě drobných dutin. Pak se tyto dutinky vyplňují dalšími kostními buňkami - osteoblasty, měkkou vrstvou proteinových vláken, které se postupně mineralizací zpevňují. Osteoblasty, které již neprodukují kostní hmotu a jsou zabudovány uvnitř kosti, se mění na osteocyty. Mineralizovaná vrstva podobná plástvím medu, odpovídá za pevnost kostí a je závislá na dostatečném příjmu vápníku. Pro udržení zdravého stavu kostí jsou také klíčové estrogeny, protože zpomalují odbourávání staré kosti a podporují tvorbu nové.

Růst a remodelace kostní tkáně trvá celý život, intenzivní je zejména prvních 30 let života. V dalším průběhu života se intenzita tohoto pochodu zmenšuje. Tento pokles může mezi 60. až 70. rokem života být až 50% oproti hodnotám na konci 30. roku života.

Při osteoporóze řídne kostní tkáň, při kterém dochází ke zvýšenému úbytku všech složek kosti, tedy jak bílkovinné kostry kosti, tak i minerálů, které se v této bílkovinné síti usazují. Uvedené změny jsou spjaty se změnami funkcí kostí a to hlavně funkce mechanické, která představuje oporu organismu. Tento mechanický nedostatek může vést ke zlomeninám již při relativně malém zatížení.

Podle příčiny, která onemocnění vyvolává, můžeme hovořit o osteoporóze primární (stařecké, postklimakterické) a sekundární (druhotné, např.. Při omezení pohybu, nemocech jiných orgánů).
Primární osteoporóza je způsobena sníženou výstavbou kostní tkáně, zvýšeným odbouráváním kostní tkáně nebo oba procesy probíhají současně.
Sekundární osteoporóza je způsobena sníženým přívodem vápníku nebo kolagenu, poruchou tvorby kostní bílkoviny a minerálů, zvýšeným vyplavováním minerálů z kostí.

Nejčastější rizikové faktory vzniku osteoporózy jsou:

• ženské pohlaví, věk nad padesát let
• dlouhodobý nedostatek pohlavních hormonů
• nedostatek vápníku ve stravě, nedostatek pohybu na slunci nebo nedostatek vitaminu D ve stravě
• nedostatečná tělesná aktivita, hubená postava
• kouření, kofein, alkohol
• dlouhodobé užívání některých léků (kortikoidy, antiepileptika, hormony štítné žlázy, antacid obsahující hliník)

Možné komplikace
Při osteoporóze může být postižena kterákoli kost, ale zvláštní postavení zaujímají zlomeniny krčku stehenní kosti a obratlů. Zlomenina krčku stehenní kosti vyžaduje téměř vždy hospitalizaci a operaci. Může znemožnit schopnost samostatné chůze a také může pacienta dovést k dlouhodobé invaliditě. Stejně závažné důsledky mají zlomeniny obratlů, ke kterým patří snížení tělesné výšky, vážně bolesti zad a deformování postavy.

Nejlepší léčbou osteoporózy je její prevence
Osteoporóze předcházíme úpravou podmínek pro správnou látkovou výměnu kostí, správným vývojem pohybových schopností již od narození.

Naše kosti získávají ze stravy pro svou stavbu hlavně bílkoviny, vápník, fosfor a vitamín D. Základem kostní tkáně je živočišná bílkovina, tzv.. kolagen. Kolagen je hlavní součástí kostí a chrupavek, na něj se vážou vápník, fosfor a hořčík. Kolagen se tvoří z aminokyselin, které přijímáme v potravě.

99% vápníku z těla je uloženého v kostech a zubech. Z potravy se vstřebává v dvanáctníku a v tenkém střevě. Hlavním zdrojem vápníku je mléko a výrobky z něj. Správný poměr vápníku a fosforu v těle (1:1) je nezbytný pro rovnováhu vápníku v organismu. Například větší množství fosforu snižuje vstřebávání vápníku ze střeva. Z potravin jsou nejdůležitější mléko, zelenina a ovoce. Vstřebávání vápníku ze střeva zvyšuje vitamin D, který si tělo vyrobí samo, pokud je kůže vystavena dostatečnému slunečnímu záření. Ve stravě si kvůli příjmu vitamínu D dopřejme ryby a z ovoce hlavně avokádo.

Kostní výstavbu podporuje hořčík - udržuje vápníkové ionty v použitelném stavu. Mangan a zinek prospívají k tvorbě kolagenu. Flór dráždí kostní buňky k vyšší činnosti. Běžná vyvážená strava obsahuje všechny tyto složky v potřebné míře.

Pohyb
Cílená tělesná výchova přináší zmírnění a zvládnutí bolestivých stavů, zlepšuje uvědomování si tělesných funkcí, podporuje kloubní a svalovou souhru a buduje ekonomické každodenní pohybové jednání.

Paradentóza

... nebo chronické onemocnění dásní a zubního lůžka. Zuby jsou nejen symbolem krásy, ale i zdraví. Úsměv může být sladký, přitažlivý, ironický, ale především z něj má vyzařovat zdraví.

Choroby zubů patří mezi nejrozšířenější nemoci vůbec. Po zubním kazu je nejrozšířenější chorobou chrupu paradentóza - parodontitis.

Parodont je soubor tkání, které zajišťují spojení jednotlivých zubů s kostí. Patří k němu dáseň / gingiva /, zubní cement, kostní lůžko a vazy, které zub k lůžku připojují. Z hlediska zdraví a vzniku onemocnění je důležitá oblast spojení zubu s ústní sliznicí (úponový epitel), kde sliznice vytváří po obvodu zubu jemný žlábek, do kterého zasahují mikrobi. Produkty mikroorganismů pronikají úponovým epitelem, tkáň se brání, vzniká zánět dásní - gingivitis. Pokud onemocnění není včas zastaveno, zánět proniká do hlubšího úseku parodontu - vyvíjí se parodontitida. Zubní lůžko se postupně ztrácí, uvolňují se zuby. Nemocný přichází o chrup.

Pro lékaře je příznakem nemoci zakládající se štěrbina mezi dásní a zubem, která se jmenuje dásňový chobot. Pacient si všimne, že ráno pociťuje nepříjemné brnění zubů, které se začínají kývat.

Vznik paradontózy ovlivňuje kromě každodenní ústní hygieny celkový zdravotní stav - cukrovka, nemoci krve, nemoci žláz s vnitřní sekrecí. Nedostatek vitamínů (hlavně C a E) může nemoc zhoršit, ale sama léčba vitamíny nepomáhá.

Čištění zubů - záleží na technice

1. Nasaďte zubní kartáček pod lehkým tlakem v úhlu 45 ° na okraj dásní a uvolňujte plak drobnými, kmitavým pohybem - i pod okrajem dásní. Důležité je kmitat, ne šoupat.

2. Nyní odstraňte uvolněný plak, "setřete" ho asi desetkrát z dásní směrem ke korunce zubů, vždy od červené k bílé barvě. Důkladně tak odstraníte bakteriální povlak.

3. Tímto způsobem vyčistěte nejprve vnější stranu horní a dolní čelisti. Jednotlivé úseky čištění by neměly zahrnovat více než dva až tři zuby.

4. Plak se usadil i na vnitřních plochách zubů, proto i zde čistěte stejným způsobem: Kartáček nasaďte pod úhlem 45 °, nejprve kmitejte, pak stírejte.

5. Stejným způsobem vyčistěte i vnitřní stranu řezáků. Zde však musíte držet zubní kartáček svisle.

6. Nakonec vyčistěte žvýkací plochy stoliček. Zde můžete výjimečně šoupat. Hotovo? Teď musíte cítit, jaké svěží a čisté jsou Vaše zuby.

Mezi místní příčiny paradentózy patří zubní kámen, který dráždí dáseň v místě jeho úponu na zub. Dáseň se zapálí, čímž se postupně vytváří dásňový chobot.

Léčba paradentózy je úspěšná, jestliže se zjistily všechny příčiny nemoci. Při soustavné péči se podaří nemoc zlepšit, její průběh zpomalit nebo zastavit.

Lékaři dělí paradentózu do tří skupin podle závažnosti:

Stav mírný - léčba spočívá ve speciální technice čištění zubů a odstraňování plaku a zubního kamene. Takto uhlazený povrch zubů pak dává bakteriím menší šanci na jejich usazování.

Průměrný stav paradontózy - lékař může rozhodnout o chirurgické léčbě, která zahrnuje obnovení tvaru dásně pro upevnění zubů, nebo regenerační metody pro obnovení ztrát kosti.

Těžký kritický stav vyžaduje obvykle chirurgickou léčbu, protože jinak dochází ke ztrátě zubů.

Postupný vývoj parodontitidy

1. zdravá dáseň
2. zánět dásní
3. mírná parodontitida
4. průměrný stav
5. kritický stav

Léčba se začíná lokálními prostředky - jejich vstřikováním do dásní blízko nemocného místa. Osvědčují se i masáže dásní - Florsalmin roztok, Corsodyl roztok. Zubní pasta Lacalut aktiv chrání preventivně proti parodontóze a zároveň ji pomáhá léčit. Obsahuje účinnou látku laktát hliníku, která díky svým stahujícím účinkům zpevňuje dásně a lépe fixuje zuby. Podpůrná funkce dásní se zachovává, a tím zůstávají chráněné citlivé zubní krčky.

Zubní pasta a ústní voda Meridol obsahuje výjimečnou kombinaci účinných látek aminfluoridu a fluoridu cínatého. Tyto látky mají dlouhodobý účinek, povzbuzují regeneraci podrážděných dásní.

Onemocnění dásní podmíněno vývinem paradentózy úzce souvisejí s obsahem koenzymu Q 10 v dásni. Jeho nedostatek dělá dásně méně odolnějšími vůči vnějším vlivům. Při parodontitidě se doporučuje používat zubní pastu s obsahem koenzymu Q 10 - Zymbion, žvýkat žvýkačky Paradent Q 10.